manga_preview
Tlumočení B 16

Jednorázovka

Oči mal otvorené. Bol si absolútne istý, že má oči otvorené. No napriek tomu nič nevidel. Bol v úplne zatemnenej miestnosti. Netušil kde, netušil ako sa sem dostal a jediný objekt, ktorý bol schopný identifikovať, bola konštrukcia, ku ktorej bol priviazaný. A ešte tu niekde boli hodiny. Počul ich tikot. Ako dlho tu už je? Koľko môže byť hodín?
7:21
To zazrel ako prvé, keď zrazu zablikala neónka. Hodiny viseli na stene akurát v takej vzdialenosti, že jasne videl na ciferník, napriek tomu, že jeho okuliare a ochranná čelenka ležali na stole pred ním.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Letní větřík radostně prolítával mezi stromy, skálami či si razil cestičku nad rozskotačenou vodou v potůčku. Chladil rozpálené líce z poledního vedra. Zdálo se to být idylické. Krásný den, a přesto sedící postavy u potoka neměly na tvářích úsměv, který by ladil k okolí, a v mysli bezstarostnost. Bylo to horší, nad čelem toho nejmladšího div nevisela bouřková mračna. To, co slyšel od dvou starších žen, se mu vůbec, ale vůbec nelíbilo.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Jsem slabá…
Jsem neschopná…
Jsem neužitečná…
Jsem neohleduplná…

Pořád stojím za těma dvěma…

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Na břehu řeky Naka seděli dva černovlasí chlapci, hleděli na vodní hladinu a házeli do ní kamínky. Starší se tvářil spokojeně, ale na mladším bylo vidět, že mu není do zpěvu.

„Vypadáš, že tě něco trápí, Itači. Stalo se něco?“
„Nic, jenom můj nadřízený se nešťastnou náhodou zranil a přenechal mi proto svoji zítřejší misi. A asi to nebude úplně jednoduchá mise, tak jsem z toho trochu nervózní.“
„Proč?“

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

[i]Kde jsi? Zmizel jsi? Všude je tma a já tě nevidím. Ztratila jsem tě z dohledu. Chybíš mi? Chybíš mi! Samota je jako smrt. Prázdná, temná a bez konce. Nedokážu ničím zaplnit propast, jež se zrodila v mé mysli. V mém srdci. Teď když nad tím přemýšlím, není rozdíl mezi myslí a srdcem, protože ztrátu nedokáži vysvětlit ani rozumem, ani zahnat palčivé pocity. Kam jsi zmizel? Je to daleko? Najdu tě? Setkáme se?

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Byl na cestě skoro čtyři hodiny a už ho to štvalo. Počasí vládlo naštěstí dobré, ani horko ani zima. Lesy mu ubíhaly rychle, až se z lesů staly louky a z luk pusté traviny s všudypřítomným kamením. Utábořil se kousek od jeskyně, ovšem se však stačil ještě přesvědčit, že nikdo není doma. Klika pro něj. Nebyl. Oheň se neopovážil založit, pojedl jen skromně. Studené sendviče se salámem a proteinovou tyčinku pro energii. Zadíval se na mraky a kochal se jimi.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Čtvrtý Kazekage si promnul oči. Více jak den šel k Neutrálnímu místu, kde se měl setkat se svým přítelem z Konohy. Odpočinek nepovažoval za důležitý, hnaly ho ambice. V Suně čelil kritice, že právě jeho zaviněným využívá feudální pán země Větru služby země Ohně, které byly značně levnější. Rasa se cítil ohrožen. Byl povinen jednat a zakročit. Co ale měl dělat?

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

sasuke uprava35.png

Lže, lže, jistěže lže… Co má dělat?! Jak se zachovat před tou neústupnou iracionální snahou? Jak, když už se nemůže, nechce rozloučit ranou do týla? Nestačí všechen ten stud a hanba, když mu zachraňovala život, který by on jí nezachránil? Věděl to… když jí jeho ruka pronikla hrudí, byl jí nejblíž. Všechno, co tehdy řekl, myslel vážně. Neexistoval jediný důvod, proč by ji měl milovat. Naopak mnoho důvodů, proč ona by neměla. Byl v pasti. Dá se láska koupit? Jestli ano, pak musel... Nemohl jinak, ale… prosím, nech mě jít.

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

Nekončící pláň se táhla až daleko za obzor. Pouze tu a tam vyprahlou kamenitou půdu narušovala samotně stojící skála či menší pahorek s prudkými svahy. Krom toho se ve vyprahlém slunečním svitu zjevovala stopa. Konkrétně se jednalo o tři páry nohou. Dvě mužské a jednu ženskou.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Říkali mu mnoho jmény, ale to nejoblíbenější a nejčastější bylo Monstrum. Nenáviděli ho. Báli se, křičeli na něj, nebo ho ignorovali, jako by nebyl nic jiného než vzduch. Nechápal to, co na něm bylo tak hrozivého?

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

PŘÍHODA S POŠTOU

Baki se právě vracel z pošty. Připadal si, jako by se zdravou kůží vyvázl ze chřtánu pekelného. Kdyby to bylo jen na něm, nikdy by tam dobrovolně nešel. Bohužel mu to ale bylo nařízeno shora, a Baki jako správný shinobi rozkazům neodporoval. Asi před hodinou si ho dala zavolat kazekageho žena a poslala ho vyzvednout jakýsi list diplomatického charakteru. Baki si nebyl jistý, jestli ji má poslechnout, jelikož měl důvodné podezření, že se jedná přesně o tentýž list, o němž kazekage před odjezdem rezolutně prohlásil, že si s ním Karura nemá dělat starosti. Vlastně ji spíš ani poslechnout nechtěl.

5
Průměr: 5 (9 hlasů)

*crrr*
„Zatracenej budík!“ zamumlal unaveně a naštvaně Naruto a vší silou bouchl do budíku, který se od úderu rozbil. „Tak, a je klid,“ vzdychl a snažil se znovu usnout.
Po dvaceti minutách to vzdal.
„Tak nic, no. Jdu si alespoň vyčistit zuby,“ řekl a naštvaně vstal. Po vyčištění zubů si šel dát ledovou sprchu, aby se probral a po sprše se šel nasnídat.
Na dnešním dnu mu něco nesedělo, něco se mu zdálo divné, ale asi po minutě přemýšlení o tom, co je špatně, to vzdal, radši se oblékl a šel ven.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Dámy a pánové! Je tu okamžik, na který jste všichni čekali! Budtež vítáni na prvním ročníku této fenomenální události. Ve jménu dobrých vztahů po skončení Třetí velké války ninjů, si dovolujeme vyhlásit soutěž o nejlepší ženu světa ninjů!
A zde vchází naše favoritky! Jakožto manželky Kagů velkých vesnic, jsou nejen krásné, ale i nebezpečné. Přivítejte sličnou Karuru z Písečné! A tam napravo vchází ohnivá Kushina z Listové! Obě po boku svých osobních strážců…

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:
stažený soubor.jpg

V Listové vesnici byla vyhlášena mise pro začínající Jouniny. Byla to mise, která byla u Písečné vesnice, šlo v ní o záchranu významného obchodníka s vzácnými svitky.
„Co kdybych vytvořil vlastní trojčlenný tým?“ řekl si mladičký Asuma Sarutobi.
Jako první ho napadl jeho dobrý kamarád Hatake Kakashi, tak se vydal k němu domů. Když dorazil, tak zaklepal na dveře, ale po chvilce čekání nikdo stále neotvíral.
„Třeba se šel podívat ke Kushině za mistrem,“ zamyslel se.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

jsi tu zase, i když už všechno skončilo, jsi tu pořád, jsme tu oba, ty a já jako věčná památka toho všeho, tolikrát jsme se setkali, zpovzdálí i zblízka, tolikrát ozvěna tvých kroků rozezněla skrze zem mé kořeny, tolikrát mé listí ševelilo závanem tvého dechu, tolikrát jsme tu oba stáli, jako mlčenliví svědci toho všeho, a teď tu sedíš stejně jako tenkrát, sedíš tu, i když prší a mokré vlasy se ti lepí k tváři, ale tobě to nevadí, protože brzy bude večer a i tenkrát byl večer, déšť ustal a mraky se rozestoupily a mezi nimi problesklo ve

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

|Nešťastně, skoro zdrceně, se podívala na tři postavy před sebou. Všechny si je přeměřila od hlavy k patě, pak rezignovaně pokrčila rameny.

5
Průměr: 5 (7 hlasů)

Pakkunovy smysly zastírala zvláštní mlha, občasně přerušovaná výstražným světlem. V uších mu zvonily všechny čtyři lodní alarmy - ten pro nebezpečí srážky, ten pro přetížené motory, ten pro podporu života, a dokonce i ten, o jehož přítomnosti Pakkun do této chvíle nevěděl, ale muselo to být něco důležitého, protože měl mučivě vysokou frekvenci. Jeho čenich zasáhl štiplavý pach chemikálií, když míjel strojovnu, ale nebyl čas řešit únik čehokoliv, protože se tu mezitím mohly klidně rozpadat důležitější věci.

5
Průměr: 5 (7 hlasů)

Je večer. V televizi právě začíná oblíbený pořad Sakura, který drží několik rekordů ve sledovanosti. Dnes není hostem žádná populární herečka ani zpěvák, ale muž, který učinil velmi zajímavý archeologický objev.

„Dobrý večer, dnes zde máme výjimečného hosta, pana doktora Hoshiho Makashimota. Myslím, že ho nemusím více představovat.“

„Dobrý večer i Vám, děkuji za vaše vřelé přivítání.“

„Prosím, posaďte se. Pane doktore Makashimoto…“

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Jednoho krásného slunečného dne byl Orochimaru velmi znuděný, nevyšel mu žádný experiment. Proto si vyrazil na procházku do blízkého lesa, přemýšlel co má udělat jinak. Dostal nápad, musí si najít manželku, možná potom se mu bude zase dařit. Vrátil se do úkrytu.
„Karin, mám pro tebe práci. Potřebuju manželku! Přines mi složky všech žen, co máme v archivu.“

4.5
Průměr: 4.5 (4 hlasů)

40 let před útokem devítiocasého liščího démona, v době, kdy byly skryté vesnice teprve nově zakládány a svět ninjů ještě nepoznal hrůzu velkých válek, se odehrál příběh…

Ve vesnici skryté v Listí začínalo nové ráno. Sluníčko vylézalo nad obzorem, který sestával z nebývale vysokých listnatých stromů táhnoucích se, kam až oko dohlédlo, a svým příjemným teplem, které věnovalo každému bez rozdílu stejnou měrou, příjemně hřálo obyvatele vesnice, probouzející se do nového dne.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)