manga_preview
Tlumočení B18

Typ

Diel 92.jpg

„Ňo,“ Fuu sa zaprela o stôl s perom medzi prstami, „čo všetko máš vo zvyku jesť na sviatky?“
Gaara hodil na ňu trocha vyoraný úsmev: „No ja...“
„Nevieš?“ dvihla obočie s úsmevom, „ty si nikdy nevaril štedrú večeru, však?“
Úškrn sa mu dral na tvár, keď kýval hlavou.
„Fajn,“ zaškerila sa, „tak sa spraví zoznam.“
„Súhlasím.“

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:

V malém táboru u hranic mezi Zemí Ohně a Rýžovích Polí, nebo novým názvem Země Zvuku, byl klid. Tayuya seděla opřená o kámen, nohy překryté dekou a tiše přemítala o svých možnostech. Raiu seděl naproti ní přes tábořiště, taktéž opřený o kámen s rukama za hlavou a sledoval mraky. Atmosféra byla klidná, ale Tayuya zůstávala připravená Raiua zabít. Vlastně, ona to přímo plánovala. Jednak byl bezpečnostní riziko, protože věděl toho příliš o tom, co se tu dělo.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:

Byla to polední přestávka a její spánek ve stínu stromu, zatímco sám žvýkal poslední zbytky oběda a pozoroval její tmavé kruhy pod očima. Byl to ten klidný čas, kdy jste zvláštně spokojení, i kdyby jen trošku, maličkatou trošku, a necítíte svoje temný démony, nelítají kolem vás, protože kolem vás hrají cvrčci a řvou ptáci, protože obilí je zlatý, někde v dálce bučí krávy a chvíli není co dělat, vánek čechrá vlasy a nikdo zbytečně neplká. Přesně takový čas. Natáhl se pro bandasku vychlazeného mléka a řádně se napil. Vrátila se mu tady chuť k jídlu. Práce a slunce a její pohrdající, tvrdé oči, kterým byl ukradený, tohle všechno konečně po dlouhý době dávalo smysl.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:

Kapitola X. Nevyhnutelnost

A pravil rybář: „Hleď, ženo, utopenci od mostu.“
A odpověděla rybářka: „Není už žádného mostu.“
Moudrá žena rybařila dál.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

i_can__t_give_up_on_you___pg14_by_matsuoayumi89-d4xb5og.jpg

Neznámy spacifikoval obe ruky Inuzuke, ktorá len márne kopala nohami. Niečo ju omráčilo a hlava jej bezvládne padla do vankúša. Tiché dupoty sa rozľahli po jej koberci, snažiac sa dvihnúť na ne oči, jej vyschlo v krku. Tmavých tmavých postáv bolo toľko, že zaplnili celú izbu. Chcela skričať, no jej hlasivky neboli schopné vydať zvuk. Osoba tlačiaca ju do postele ju dusila mocnými rukami pod uzlinami. Panika naprosto všetko pohltila, keď sa Segawa hrdelne rozplakal. Vtedy vyvinula, až nepochopiteľnú silu a s vreskotom odtlačila votrelca. Kde sú všetci?

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:

Když si byl král jistý, že je Kakashi dost daleko a opravdu nic neuslyší, šel se podívat na "sušenky", které se mezitím vzpamatovali a snažili se zdrhnout.
"Ale, ale, copak to tu vidím? Snad ne snahu o útěk."
"Vy, kdo jste a co po nás chcete?!" řval Naruto.
"Já jsem se ptal první."
"Nebuďte hloupej, je snad očividný, že se snažíme zdrhnout, ne?"
"Stejně tak je očividný, co po vás chci."
"Ne, to teda není očividný!"

5
Průměr: 5 (2 hlasů)


Kapitola IX. Táborové ohně

Letní trávy
Vše co zbývá
Ze snů vojáků

- Basho Matsuo (volný překlad)

Praporec seskočil na cestu vedoucí k vojenskému ležení.
„Zvládli to rychle,“ podotkla Hinata. „Byli jsme pryč jen pár dní a už tu mají doslova pevnost.“

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Tayuya a Raiu společně seděli u zapáleného ohně. Ona seděla s přikrytýma nohama. Ležení si užila dost a sledovala Raiua, který byl opřený o kámen se zavřenýma očima, avšak pochybovala, že skutečně spal. Který blbec by v přítomnosti nepřítele usnul? I když ji vytáhl zpod stromů, léčil tři dny a zavazoval rány. Proč by to dělal? Proč by to kdokoliv dělal? Musel něco po ní chtít. Ale co? Pak tu byla i jiná věc. Jak to udělal. Zdravotní ninjutsu není něco, co by dokázal každý ninja a on rozhodně nebyl jako každý, ne povahově.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:
Akame3.png

Stála před stolem Hokage, obě mlčely. Tsunade si ji dlouze a pátravě prohlížela, ruce založené pod bradou. Touazuki začínala být nervózní. Provedla snad něco? Po několika napjatých minutách prolomila žena za stolem tíživé ticho. S trhnutím se pohnula, jako by jí za tu dobu ztuhly všechny svaly, a pak si odkašlala.
„Můžeš mi vysvětlit, jak je možné, že si naši radní vyžádají speciálně tebe do další mise?“ mračila se na ni Tsunade.
„Mám vnitřní kouzlo, kterému nikdo neodolá?“

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Diel 90.jpg

Prítmie v známom bare pôsobilo ukľudňujúco. Kožené sedačky dodávali veľkej miestnosti plnej ľudí luxusný nádych. Bolo narvané. Čašníci behali tam a späť s plnými tácňami. Žena si bezmyšlienkovite obzerala okolie. Hlavu nemala prázdnu tak, ako výraz. Čo je so Sasukem? Jeho hlboké oči a tmavé vlasy mala pred očami namiesto skupinky jouninov popíjajúcich čaj. Prečo sa neukázal? I keď tomu neverila, mala v tom skutočne prsty Sakura? Alebo sa chystal za ňou, ale ona ho prepadla?

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Kategorie:

Kakashi si promnul oči. Od Irukova posledního hlášení uběhly dva dlouhé dny, v kterých toho nic moc nenaspal. Čekal na skupinu, která měla dorazit s dítětem, které přežilo chakrový výbuch. Kvůli slabému spojení byl Iruka dost stručný, takže toho Kakashi věděl asi tolik jako klevetící báby na trhu. Zatracený krámy, nedokázaly spolehlivě fungovat!
Očekával jejich příchod každou chvíli, byli pouze dva a půl dne cesty od Konohy… Složil hlavu do dlaní, asi se nic nestane, pokud si na chvilku zdřímne…
Zavřel oči a poslouchal ticho.

5
Průměr: 5 (1 hlas)


Kapitola VIII. Pryč

Kráčíš po mostě
Který už nebude
Hledíš po cestě
již ubude

- Toyotomi Shingen, Náčrtky z války

„Vzpamatuj se!“ zařval na plakající dívku mistr genjutsu. „Copak seš malý děcko?“

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Temnota, nic než temnota. A nicota. Nic se nenacházelo okolo mladé dívky kromě černočerné nicoty. Sama v ní jen tak ležela, nebo stála, a dívala se před sebe. Jak se vlastně jmenovala? Nevěděla. Nemohla si na nic vzpomenout. Kde byla? Co tu dělala? Proč tu byla sama? Přemýtala nad těmito otázkami neznámo jak dlouho když se jí najednou před očima vybavilo něco, bílý mlhavý obraz.

4.75
Průměr: 4.8 (4 hlasů)

Kategorie:

Jednou na podzim bylo v horkém Konožském onsenu zase živo. Pátá hokage se rozhodla přerušit denní rutinu a osvěžit své tělo i mysl. Vyšla z kanceláře, odbyla Shizune a vykračovala si to přímo k cíli.
"Tsunade!" uslyšela za sebou hlas.
"Co?" otočila se, aby se podívala na toho, kdo jí zdržuje od svých vysněných příštích chvilek.
"Tsunade, prosím, potřebovala bych něco probrat..." dál se nedostala.
"Sakuro, přece to nebudeme řešit tady," podívala se na ni úkosem.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:
Diel 89.jpg

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:
files_2144.jpg

Zvracala.
To by nebolo až také nezvyčajné keby, keby...
Kedy sa vlastne naposledy opila tak, že zvracala?
V ten deň, keď odišiel Jiraya na misiu. Sakra.
Čo ju popadlo, že ho aj tak zdržala a pili ďalej?
Mohlo by to znamenať, že... ?
Nemožné!

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Kategorie:

Kapitola VII. Začátek války v plamenech

Vědět, co je správné a neudělat to, je ta největší zbabělost.
- Konfucius

„Podpálit?“ vyjekla Hinata. Jen při té představě se zděsila! Jak by něco tak velkého mohli někdy zničit!

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Pětatřicátý díl – Šlechetné úmysly

„Dám vědět, jakmile od pátracího týmu obdržím hlášení,“ ujišťoval nás Gaara u hlavního východu ze Suny, který fungoval na principu obrovského otvoru ve vesnici po obvodu obehnané pískovci, za nimiž se rozprostírala širá poušť.
„Díky, příteli,“ ocenil jeho zodpovědný přístup Naruto. Následovalo vřelé potřesení rukou.

5
Průměr: 5 (12 hlasů)

Hanae se zachvěla víčka a začala něco mumlat.
Itachi.......Itachi.....Itachi.....
Konečně otevřela oči , velice pomalu a stálo ji spoustu námahy je udržet otevřené. Itachi se naklonil tak, aby se jí ostré světlo nedralo až doprostřed mozku.
„Zachránils´ mě,“ řekla prostě. Bylo to to první, co ji napadlo.
„Já vím,“ odpověděl.
„Proč?“ zeptala se.
„Vždyť víš, že tě potřebuji, abych zůstal na živu.“
„Aha,“ řekla zklamaně.
„Chtěla bys, abych tě měl rád?“

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Shikaku házel nářadí na vůz, aby ho mohla uklidit zpět do stodoly. Zvykla si, že jí mlčky pomáhal a on si zvykl na mlčenlivou sedláckou práci, která mu zaměstnávala svaly a uklidňovala mysl. Poslední dvě noci se neprobouzel trhavými křečovitými pohyby a s promáčeným oblečením.
Občas jeden z nich promluvil. Ostatním by ta řeč přišla vytržená z kontextu, nesmyslná a neuchopitelná, ale jim odpovídala na otázky, co neměli zájem pokládat.
„Kameňáci,“ utrousila jednou, když nakládali dřevo. „Jeho na místě. Poznali, co je zač. Ji jen dorasovali a nechali být.“
Shikakovi strnuly ruce na polenu, než se donutil ho znovu uchopit a zvednout. Pod tím ošemetným slovíčkem dorasovali se mu promítly scény, které si netoužil představovat.
„Ani nechtěla zachránit, ztratila bez něho víru. Tak to řekla, chápeš?“ zvedla hlavu a praštila s polenem na povoz. „Že ztratila víru. Jak si to krucinál mohla dovolit říct nahlas!“

5
Průměr: 5 (1 hlas)