manga_preview
Boruto 20

Typ

Příběh Valérie Zabuzové, který Izumo s Kotetsuem dolovali z místních i paní Zabuzové samotné a zprostředkovávali ho Tsunade skrze každodenní přísun dopisů, jako by vypadl ze špatného romantického filmu.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:

Fuu se ráno vzbudila, párkrát se nevrle protáhla a pořád trochu rozespale se ohlédla po pokoji. Citronově zbarvené stěny odrážely první ranní světla procházející skrz skla tří velkých oken. Pokojík byl poměrně uklizený až na hromadu prádla před skříní, každou chvíli se sesypávající hromádku dokumentů, několik na stole pohozených knížek a dvě přezrálá jablka ze sobotního rána.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Pomalu se probouzím. Hlava mi třeští a v puse mám jak v polepšovně, jako bych snad celou noc závodila s Raikagem v pití. S námahou otevřu oči, ale vidím jen tmu, černočernou tmu. Chci si dát hlavu do dlaní, abych utišila ten kolotoč, ale něco mě zastaví. Kovové zachrastění. Začíná mě jímat neblahé tušení, velmi neblahé tušení.
Znovu pohnu rukama. Ucítím, že je něco špatně. Ne se řetězy, ale se mnou. Pohnu jimi znovu, ale uslyším jen jedno zachřestění. Měly by být dvě a ne jedno. V nitru začínám panikařit. Ledový pot mi pomalu skrápí čelo.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

(útržek z Nejiho vyprávění; 14.02.)

05:17

[i]Ten den jsem se probudil už docela časně. Nemohl jsem spát z pocitu nadcházející mise s TenTen. Upřímně, nebyl jsem rád, že jsem měl jít do takové mise zrovna s ní, i když to byla jen C mise. Vůbec se mi nemohla rovnat v síle ani v obraně. Chtěl jsem jít sám, ale Tsunade-sama mě donutila.
Bylo půl páté, když jsem si ustlal lůžko a jal se věnovat své ranní očistě. Kdybych jen býval tušil, co se ten den stane, asi bych jednal jinak, ale to dalece předbíhám událostem.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Už je tady zas. Ten blázen, šílenec, naprostej cvok, kterej si ještě ke všemu hrdě říká „Zelená šelma z Listové“. Stejně si myslím, že je to jen kvůli tomu zelenýmu elastickému trikotu, ve kterém vypadá jako naprostej debil, jinak totiž šelmu nepřipomíná ani omylem. To tlusté obočí, účes podle kastrolu, typický pako, jen nevím, proč si muselo za oběť vybrat zrovna mě.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:

Uběhlo ještě několik dnů, než se Havran s Přízrakem odhodlali k činům, které je možná budou stát ty poslední špetky života, které v nich doutnaly. Jenže to netušili, co se stane. Během těch dnů se ubytovali v jednom svém úkrytu, o kterém věděli jen oni dva. Objevili ten dům v dobách, kdy se teprve poznávali a Sanado jim šlapal na paty, protože měl podezření o jejich práci a o tom, že Naruto „nezemřel“. To byly časy!
„Tak co?“ ptal se jako zaseknutá deska.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

[b]Myslím, že pro jednou zase strčím poznámku před text, protože každý rozumný člověk jistě potvrdí, že psát varování až na konec je... jak to říct... k ničemu.
Tato povídka je dokonalým úkazem naprosté autorovy zvůle a zvlčilosti. Obsahuje kontradiktorická fakta, množství neopodstatněných jevů a vůbec má všeobecně asi podobný smysl jako taková ta díra na sluchátka, co občas dávají do batohů. Taky si nedělá vůbec žádné literární ambice. A ještě se k tomu všemu hrdě hlásí.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:

Jsem světlo.
Já temnota.
Jsem světlem v temnotě.
Já temnotou ve světle.
Jsem… já vlastně nevím, kdo jsem.
Vím jen, že musím žít.
Vševidoucí, Vševědoucí…

Vidím svět v jeho pravé podobě. Nevím, jestli je to dar nebo prokletí. Nevím, jestli mi to bylo souzeno nebo jsem si to vybrala dobrovolně. Nevím… jen samé „nevím spekulace“. Spekulace, spekulace, spekulacičky. Stále dokola se mi vynořují v hlavě a nechtějí mi dát klid. Už ani nevím, kdo jsem. Ha, zase nevím. Že by říkat nevím byla má úchylka, můj zvyk?

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Celé bojiště se doslova zastavilo. Všichni, včetně Tayuyi, která byla vycvičena jako profesionální vražedkyně. Jakkaru, mladý chlapec velkého vzrůstu, takže vypadal stejně starý jako Raiu a Tayuya, farmářský kluk, jehož vyhodil majitel zelinářství a tajně i překupník s kradeným uměním, tu teď stál, celý pokrytý čímsi, co připomínalo stříbro, včetně jeho oblečení a očí. Vypadal jako socha, akorát byl schopen se plně hýbat. Všichni na něho zírali, nechápajíc, co se vlastně děje.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:
naosuzusato.png

Suzume se roztřásla.
Bělovlasý se zlověstně usmíval. Oči, které jindy člověka zradí, měl zakryty tmavými brýlemi. Dlouhou dobu nemluvil, jen stál a se zájmem si ji a její kolegy prohlížel. Mráz si brázdil cestu jejími zády. Chtěla utéct, ale ztuhla na místě.
„Rád bych věděl, kde máte Yuujira-chan, děcka," promluvil ledovým hlasem plným posměchu, který div nemrazil půdu pod nohama. „Ptáčci si štěbetaj, že je váš sensei."
Suzume ztratila hlas. I kdyby stokrát věděla, kde se sensei nachází, nedokázala by ani naznačovat gesty. Nejen ona.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kapitola XV. Válečný děs

Vítězné vojsko
vítězí před bojem
poražené vojsko
hledá vítězství v boji

Sun-c‘, Umění války

První řady se střetly.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Nevěří tomu, co vidí. Má být mrtvý, ale není, jak jen je tohle možné? Oči ho můžou klamat, ale ne instinkty a chakra. Je to on, není o tom pochyb. Žije, má to co chce.
„Stůj, zastav se!“ Ohlédne se, prokleje tu shodu náhod, nemá čas, musí dál, závisí na něm životy, spousta životů.
Dožene ho, stojí před vchodem do jeskyně. Buď čeká na něj nebo se připravuje na to co je uvnitř.
„Vypadni, tady nemáš co dělat!“
„Čekal jsem od tebe milejší přivítání, ale musím uznat, že na mrtvolu vypadáš dobře.“

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

FF - Ovládán temnotou.jpg

Do kanceláře Kirisakiho se dostali poměrně rychle, kdo by je neznal, usoudil by, že něco chystají. Opak byl pravdou. Chtěli mít toto setkání už za sebou a mohli se věnovat svým tajným plánům.
Při vstupu do kanceláře rozsvítil světlo, klíč pověsil vedle věšáku, kde na něm posléze skončil i plášť. Kakashi si svou vestu ponechal. Čistě ze zvyku.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Přivřela dveře pokoje tak, aby zůstala jenom několikacentimetrová mezera, kterou do temného pokoje pronikaly poslední zbytky světla z neustále osvětleného koridoru. Po třech krocích se nerozhodně otočila nazpátek. Pootevřené dveře narušovaly veškerá pravidla, vytvářely temnou skvrnu na bleděmodrém povrchu. Bylo to hloupé, bylo to zbytečné, bylo to malicherné. Přesto dveře nechala pootevřené.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

„Teraz nie!“ odignorovala zaťahanie za rukáv.
„Mám iné povinnosti,“ ozrejmila, keď sa jej začal trieť o chrbát.
Zostala neoblomná, aj keď jej položil hlavu do lona a hádzal po nej prosebné pohľady. Nepodľahla, ani keď sa k drankaniu pridali jeho súrodenci, akurát stratila trpezlivosť.
„Kiba, nemôžeš sa chvíľu venovať Haimarom? Ja musím dokončiť prácu do školy.“
„Nie, nemôžem, sú to predsa tvoji psi,“ dostalo sa jej od brata odmietavej odpovede.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Sobota
Vo vstupnej hale to priam hučalo. Ayame komandovala deti, aby stihli všetko pobaliť. Už mali predsa vyraziť pre polhodinou. Šup! kričala na dvoch chlapcov a jedno dievča zbiehajúcich z poschodia, zatiaľ čo jej manžel nahadzoval batožinu do taxi-koča, ktorý ich čakal pred vchodom. Starý Teuchi ticho stál kúsok od nej. Pozoroval, ako zvláda situáciu. Stála tam vzpriamená, upravená žena, ktorá presne vie, čo robí. Musel uznať, že sa celkom vyšvihla. Z rodinného podniku dokázala za pár rokov vybudovať uznávaný reťazec rýchleho občerstvenia. Samozrejme, s názvom Ichiraku.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Sluneční světlo házelo na tapety zlatavé jiskry. Lehce se nadzvedl a pohybem ruky přivolal tmavovlasého chlapce, který stál v rohu místnosti. Ten mu upravil polštář a podal umyvadlo s teplou vodou. Pokusil se pohnout nohama, ale necítil je. Povzdechl si, máčeje si obličej ve vodě, ale když si jej třel hebkým ručníkem, kolem úst už mu hrál úsměv. Bylo mu dobře. Pohybem hlavy odmítl nabízenou snídani a chlapec ji pohotově odložil stranou.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Bylo pozdní odpoledne a Ibiki se chystal opustit svoji kancelář. Už týden nebyl ve své kůži, pořádně se nesoustředil, nervózně přešlapoval po chodbách a jakmile mu nějaký nešťastník zkřížil cestu, dostal v lepším případě práci navíc a v tom horším okusil Ibikiho hněv.
Napodruhé se mu povedlo obléci jeho plášť. Vykročil ke dveřím, ale na poslední chvíli se vrátil ke stolu a začal jej zuřivě prohrabovat. Hned na to se vrhl ke kartotéce a vytahoval jednu složku za druhou, prolistoval je a odhodil za sebe. Byl skoro u posledního šuplíku, když vešel Inoichi. Pobaveně sledoval svého přítele, který zoufale obracel svoji kancelář vzhůru nohama. Nakonec se mu ho zželelo.

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

naosuzusato.png

Anotace

Ubylo dvě stě let od doby, kdy legendární Uzumaki Naruto, zachránce míru ve světě shinobi, zemřel. Období klidu je dávno pryč, skryté vesnice začaly mizet jedna po druhé. Nyní zbyly už jen Konohagakure, Kirigakure a Sunagakure.
Výcvik ninjů zde běží naplno a každá vesnice se snaží vychovat ty nejlepší z nejlepších.
V Konoze odmaturoval další ročník a nové týmy jsou připraveny začít s těžkým tréninkem a stát se schopnými shinobi.
Mezi nimi je i tým třináct. Suzume, Satoya a Naoto se pod vedením jounina Yuujira snaží nalézt svou cestu ve spletitém labyrintu nynějšího světa a při tom neztratit sami sebe.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Sasuke se na blonďáka vyřítil abnormální rychlostí, které ohromila všechny, jenž jejich souboji přihlíželi. Jenže Naruta ne. Vždy měl pohotové reflexy, ale za dobu jeho tréninku, je posunul na úplně novou úroveň, která se téměř vyrovnala i Sharinganu. Mohl se Sasukemu bez větší námahy vyhnout, ale místo toho, se rozhodl porovnat síly. Vydechl, zklidnil svou mysl a také se na protivníka vyřítil s vytasenou katanou. Díky ohromné rychlosti obou ninjů, se čepele jejich zbraní střetly téměř okamžitě. Jejich síla byla neuvěřitelná.

5
Průměr: 5 (1 hlas)