manga_preview
Boruto 18

Žánr

Jak to všechno začalo

Všechny zdravíme Laughing out loud

přicházíme s novou spoluautorskou povídkou a abychom vás hned z počátku úplně nezmátli, na to bude čas později, představíme vám naše postavy.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Sasuke klečel na prahu potemnělé místnosti a s hrůzou hleděl na zhroucené formy dvou bezvládných těl rýsující se v šeru před ním. Bylo ticho. Proč bylo takové ticho? A klid. Nikde ani náznak pohybu. Jen rýhami v dřevěné podlaze se pomalu rozlévala hustá tmavá kapalina. Uprostřed místnosti ležela upuštěná katana. Na jejím lesklém ostří, tečkovaném krví, se odrážel bledý svit měsíce.

00000

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Bol to ničivý výbuch. Ničivejší nikdy v živote nevidela. Zničil všetko naokolo a bol by ju zabil, nebyť posledným zvyškom jej nevídanej schopnosti regenerácie. Odkrývajúc si tvár, jej zrak nedovolil vidieť nič viac, okrem prachu a hliny vznášajúcej sa navôkol. Slabé dunenie v diaľke značilo, že sa z onej explózie niekde valia kamene do údolia. Sú v poriadku?

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kapitola XII. Třešeň

Maskou přijímám svůj osud. Nasazuji si novou tvář a zahazuji tu starou. Všechny skutky a vzpomínky odkládám společně s ní. Jsem nový člověk s novými cíli. Chránit město a jeho obyvatele. Udržovat pořádek. Zbavuji se svého klanového jména a své dědictví vkládám do rukou Shimy. Nechť mi jsou bohové nakloněni!

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Poslední závan rozvířeného větru se rozplynul v lese v Zemi Rýžových Polí. Prach se začal usazovat, přesto byla nad zemí stále hustá vrstva prachového oblaku. Mnoho listů se snášelo k zemi, ať už to byl pomalý, klouzavý pohyb, nebo to byl rychlý a bouřlivý let, jak je zachytil poryv větru. Zbyly tu pouze kmeny stromů očesané o všechno listí i s větvemi a některé menší i starší stromy byly roztrhány.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Kategorie:
Diel 95.jpg

„Nagayáááá,“ zahulákal Kiba na celú obývačku, ktorá sa hýrila zvukmi.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:

Naruto nerad četl. Už od akademie se této činnosti věnoval pouze v nejvyšší nouzi a s největším sebezapřením. Knihy na něj byly šíleně tlusté, na ty prostě neměl čas. V časopisech psali samé blbosti o vaření, make-upu a vyvážení popelnic a jediná publikace, o kterou kdy jako mladý stál, se mu do ruky bohužel nikdy nedostala. Vnímal to teď jako promarněnou příležitost změnit na literaturu názor, ale co už.

5
Průměr: 5 (12 hlasů)

Kategorie:

Seděla jsem za mřížemi a dívala se do matně osvětlené chodby. Nikdo po ní nešel, dusivé ticho mi lezlo až do morku kostí. Slyšela jsem každý tep svého srdce, každý nádech a výdech, každou myšlenku. Kdybych věděla to, co vím teď, kdyby mi to někdo řekl, nemusela jsem tu sedět. Vyšetřovací stanice v Konoze byla nechvalně proslulá. Věděla jsem, že půjdu pod ruce samotnému Ibikimu, ale nakonec jsem usoudila, že mi to je jedno. Můj život tímto skončil a už nezáleží na tom, co se mnou bude.

5
Průměr: 5 (10 hlasů)

Diel 94...jpg

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:

Cesta Raiua a Tayuyi je zavedla ze Země Blesku do Země Chladu. Cestovali běžnou chůzí, nikam nespěchali, a buď byli zticha, nebo si povídali o ničem. Raiu nechtěl na Tayuyu příliš tlačit nebo tak, a ona zase neměla tolik zájem. Zastavovali se pouze na odpočinek nebo ve městech se ubytovávali k přespání a druhý den opět vyrazili. Během toho se trochu blíže poznali, ale obzvlášť Tayuya zůstávala obezřetná. Pořád Raiuovi nevěřila, alespoň ne tolik, aby mu o sobě řekla něco víc... osobního.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:

Už před několika lety mi došlo, že mír mezi pěti velkými národy má asi takovou šanci na dlouhou životnost jako láhev saké ve stolu alkoholika. My ninjové jsme totiž od malička cvičeni k jedinému cíli, a to k boji. Co si pamatuji, tak odjakživa měl náš klan nějaké nepřátele, proti kterým jsme museli bojovat, a přátele, kterým jsme nemohli věřit, protože jak je známo, situace na bojišti se mění každým okamžikem, a tak se z přátel často stávali nepřátelé a naopak.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)
Diel 94.jpg

Mladý muž sa pretočil z boku na bok, lebo proste slnko. Nemal rád, že ho otravovalo presne vtedy, keď nemusel do práce. Nespokojne zavrčal a prudko sa posadil. Tvár si zložil do dlaní, lakte zapierajúc do kolien. Postavil sa a letmo sa prezrel v zrkadle vstavanej skrine. Krvavé vlasy mu odstávali na všetky strany. Nič nezvyčajné. Upravil si ich pár šikovnými pohybmi a šmátrajúc po tričku si uvedomil, že zdola počuje koledy. Ústa sa mu rozšírili do úsmevu.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:

Kapitola XI. Co je přirozené

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Diel 92.jpg

„Ňo,“ Fuu sa zaprela o stôl s perom medzi prstami, „čo všetko máš vo zvyku jesť na sviatky?“
Gaara hodil na ňu trocha vyoraný úsmev: „No ja...“
„Nevieš?“ dvihla obočie s úsmevom, „ty si nikdy nevaril štedrú večeru, však?“
Úškrn sa mu dral na tvár, keď kýval hlavou.
„Fajn,“ zaškerila sa, „tak sa spraví zoznam.“
„Súhlasím.“

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:

V malém táboru u hranic mezi Zemí Ohně a Rýžovích Polí, nebo novým názvem Země Zvuku, byl klid. Tayuya seděla opřená o kámen, nohy překryté dekou a tiše přemítala o svých možnostech. Raiu seděl naproti ní přes tábořiště, taktéž opřený o kámen s rukama za hlavou a sledoval mraky. Atmosféra byla klidná, ale Tayuya zůstávala připravená Raiua zabít. Vlastně, ona to přímo plánovala. Jednak byl bezpečnostní riziko, protože věděl toho příliš o tom, co se tu dělo.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:

Byla to polední přestávka a její spánek ve stínu stromu, zatímco sám žvýkal poslední zbytky oběda a pozoroval její tmavé kruhy pod očima. Byl to ten klidný čas, kdy jste zvláštně spokojení, i kdyby jen trošku, maličkatou trošku, a necítíte svoje temný démony, nelítají kolem vás, protože kolem vás hrají cvrčci a řvou ptáci, protože obilí je zlatý, někde v dálce bučí krávy a chvíli není co dělat, vánek čechrá vlasy a nikdo zbytečně neplká. Přesně takový čas. Natáhl se pro bandasku vychlazeného mléka a řádně se napil. Vrátila se mu tady chuť k jídlu. Práce a slunce a její pohrdající, tvrdé oči, kterým byl ukradený, tohle všechno konečně po dlouhý době dávalo smysl.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:

Kapitola X. Nevyhnutelnost

A pravil rybář: „Hleď, ženo, utopenci od mostu.“
A odpověděla rybářka: „Není už žádného mostu.“
Moudrá žena rybařila dál.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

i_can__t_give_up_on_you___pg14_by_matsuoayumi89-d4xb5og.jpg

Neznámy spacifikoval obe ruky Inuzuke, ktorá len márne kopala nohami. Niečo ju omráčilo a hlava jej bezvládne padla do vankúša. Tiché dupoty sa rozľahli po jej koberci, snažiac sa dvihnúť na ne oči, jej vyschlo v krku. Tmavých tmavých postáv bolo toľko, že zaplnili celú izbu. Chcela skričať, no jej hlasivky neboli schopné vydať zvuk. Osoba tlačiaca ju do postele ju dusila mocnými rukami pod uzlinami. Panika naprosto všetko pohltila, keď sa Segawa hrdelne rozplakal. Vtedy vyvinula, až nepochopiteľnú silu a s vreskotom odtlačila votrelca. Kde sú všetci?

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:

Když si byl král jistý, že je Kakashi dost daleko a opravdu nic neuslyší, šel se podívat na "sušenky", které se mezitím vzpamatovali a snažili se zdrhnout.
"Ale, ale, copak to tu vidím? Snad ne snahu o útěk."
"Vy, kdo jste a co po nás chcete?!" řval Naruto.
"Já jsem se ptal první."
"Nebuďte hloupej, je snad očividný, že se snažíme zdrhnout, ne?"
"Stejně tak je očividný, co po vás chci."
"Ne, to teda není očividný!"

5
Průměr: 5 (3 hlasů)


Kapitola IX. Táborové ohně

Letní trávy
Vše co zbývá
Ze snů vojáků

- Basho Matsuo (volný překlad)

Praporec seskočil na cestu vedoucí k vojenskému ležení.
„Zvládli to rychle,“ podotkla Hinata. „Byli jsme pryč jen pár dní a už tu mají doslova pevnost.“

5
Průměr: 5 (1 hlas)