manga_preview
Boruto 13

Žánr

Změnu snášeli všichni zločinci špatně. Ne snad, že by je čekala oprátka, ale i tak to bylo vytržení z příjemného stereotypu, kdy si každý hleděl svého a přitom občas splnil úkol (brnkačka) a ještě měl za zády skupinku nebezpečných lidí, kteří by mu čistě teoreticky mohli pomoct, kdyby to snad někdy potřeboval. Členové si na sebe pomalu zvykali. Jistě, některé dvojice si rozuměly více, některé méně, ale dohromady už se znali a věděli, co od sebe čekat.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:

New York, USA; 2017
„Kámo, brácho... X, k***a! Prober se, notak!“ křičel mladý chlapec, klečící na zemi cloumaje tělem svého kamaráda. Mohla to být necelá minuta, jemu to však přišlo jako celá věčnost. Každá sekunda se táhla a prohlubovala v chlapci pocit, že možná navždy ztratil svého kamaráda.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)
Rodičia - Copy.jpg

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:
Akame3.png

Touazuki nikdy nezažila nudnější cestu. Vlastně to byly nejnudnější čtyři dny v jejím životě. Všechno vypadalo celkem dobře. Jakmile opustili brány Konohy, okamžitě se připojila k Shizune a chtěla s ní diskutovat. Jednak měla pár otázek ohledně lékařských technik, ale hlavně se s ní chtěla nějak sblížit, nicméně Shizune jí jen rychle něco odpověděla, pak se otočila na Sakuru a dala se s ní do hovoru, rudá až za ušima. Jenže Sakura neměla chuť se bavit se Shizune a pořád se pokoušela navázat konverzaci se Sasukem.

5
Průměr: 5 (7 hlasů)

Hikari Family značka - komplet barvy (›nadpis1.1).jpg

Kapitola IX. – Co se děje, Akiro?

Byl podzim před Wieřinými jedenáctými narozeninami. Neměla v současné chvíli co na práci, Yuki neohlašovala nové techniky, a tak jen ležela v trávě a hleděla na nebe. Bílé mraky pluly jí za hlavu, převalovaly se a různě měnily svůj tvar. Nejdřív vypadaly třeba jako drak chrlící oheň, potom se změnily ve velrybu a potom v obyčejnou hromadu kamení.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:

Ráno
"Tak už vstávej," slyším jak na mě mluví Ino, ale já stejně předstírám, že spím s tím, že mě za chvíli už konečně nechaj, ovšem dokud..."Holky, tohle nemá smysl. Chce to přejít na plán B. Sakuro přines sem ten kýbl!"
"Jasně, Ino,"
Chtěla jsem rychle vstát, abych se vyhla polití vodou, ale bylo pozdě.
"Však ty se vzbudíš," řekla Ino a následně mě polila tou zatracenou vodou.
"Sakra, holky, tohle už je snad moc, ne?" zuřila jsem na ně.
"Moc? Sakra, my se tě tady snažíme vzbudit asi 2dvacet minut. Tak co jsme asi měli dělat?"

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

New York, USA; 2017
„J- jak jsi to udělal? Co to dop***le je za kouzla?!“ vyhrkl ze sebe jeden z dvojice chlapců, koukajíc na bezvládná těla pěti mužů v černých oblecích, která teprve před pár sekundami jeho kamarád pouhým výkřikem doslova srazil do bezvědomí.

Druhý chlapec se jen marně snažil vnímat, co mu jeho kamarád říkal. Jako by k němu doléhalo každé desáté slovo, jeho nohy se začaly motat a už jen cítil, jak ztrácí rovnováhu, stihl zamumlat jen: „Liška,“ než v několika následujících sekundách upadl do bezvědomí.

O hodinu dříve…
Místností se rozléhal hlasitý křik v japonštině.

„To se vážně musíte hádat i na moje narozeniny?! Dneska je mi 18 a vy nedokážete alespoň ten jeden den předstírat, že jsme normální fungující rodina? Přijel jsem jen kvůli vám dřív z intru ale vidím, že se tu furt nic nezměnilo,“ řekl se smutkem v hlase chlapec, co právě dorazil do domu a odešel po schodech nahoru do svého bývalého pokoje.

„Už ho nemůžeme dál chránit, musíme mu to říct, dnes je mu 18 let, Maximilián už není dítě. S každým dnem pečeť slábne a jeho síla roste a je stále těžší a těžší ho stínit od sledování. Musí to vědět, než bude příliš pozdě, než si pro něj přijdou,“ křičel muž ve středních letech.

5
Průměr: 5 (7 hlasů)

U Kancelář Kazekageho; před pár dny

„Gaaro, odcházím do Konohy, kde je ples, jehož účast považuji za velmi žádoucí pro naše vesnice. Fuu jde se mnou,“ informovala jedním dechem svého poněkud zaskočeného bratra.
„Bylo mi jasné, že jednoho dne odejdeš, vždyť si to říkala při příchodu.“
„Jen si nečekal jak rychle se rozhodnu, což?“

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Shiori zadýchaně vyskočila z díry, která vedla pod kořenem stromu. Díra byla velká natolik, aby jí pohodlně prošel dospělý člověk a očividně vedla dost hluboko. Nebo to alespoň napovídala temnota a chlad, který místo obklopoval. Stříbrnovlasá dívka nasadila jakousi plynnovou masku a přes své vyhublé tělo přehodila černý plášť. Teď vypadala jako pravý zabiják. Z ruky jí vypadlo pár ampulek s jakousi tekutinou. Ty pomalu seskákali až na konec kamenných schodů v díře. Shiori zašeptala nějaká slova.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)
Diel 69.png

„Bože, povieš mi ako je možné, že majú takú drzosť?“ krútila hlavou Temari a na rukách číčíkala Shinkiho, „divím sa, že Kenichi nenavrhol, aby Shuhaku bol znova zapečatený do Gaaru.“
„No to by skúsil,“ odfrkol si Kankurou, „Shukaku má predsa s Gaarom a Narutom dohodu.“
Gaara prikývol. Naku si sadla vedľa neho s Arayem na rukách: „Nechceš si ho chytiť?“

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:

Naruto začínal postupně nabývat vědomí. Cítil, že leží. Pokusil se otevřít oči, ale ty hned zasáhlo prudké světlo. Nechal je tedy raději zavřené. Prozatím. Avšak než se stačil zamyslet nad čímkoliv dalším, udeřila jej strašná bolest hlavy. Byla to jako rána kladivem. Moje hlava. To je bolest. Co se mi to… počkat! pokusil se narovnat, nicméně jeho tělo se pohnulo jen nepatrně a pocítil náhlý nával vyčerpanosti. Dále ucítil ostrou bolest v rameni.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

V 6 hodin ráno.
"Cože, teprve 6 hodin? Vždyť odjíždíme až v 9:52 a sraz je až 9:30 a já můžu spát až do osmi, tak proč mi teď zvoní budík? Vždyť jsem si ho ani nenastavila," říkám naštvaně a ospale. Najednou uslyším kroky a je mi jasný, že mamča už je taky vzhůru.
"Jé, dobré ráno, zlato, tak ty už si vzhůru, jo?" ptá se mě až příliš energicky mamča.
"Hmm. Jo, jsem, jo, jsem vzhůru," odpovím.
"Co se děje? Zníš, jak kdyby jsi vstávala špatnou nohou."

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Jedenatřicátý díl- V zajetí hříšných myšlenek

„Moc hrubé. Neprodyšné. Kousavé. Příliš květované.“ Nijak zvlášť velkou místností, normálně sloužící coby přijímající salónek, se nesly nespokojené komentáře obtloustlého muže, kriticky se probírajícího stohem látek vyskládaných na spojených stolech, které se pod jejich tíhou nebezpečně prohýbaly.
„A tahle, mylorde?“ podstrkoval mu přičinlivý pětatřicátník na osahání další vzor.

5
Průměr: 5 (9 hlasů)

Hikari Family značka - komplet barvy (›nadpis1.1).jpg

Kapitola VIII. – Vodní šípy a Blesková smršť

O rok později, během slunečného letního dne, Wiera trénovala u jezera společně se svým vodním klonem malý seznam technik, které prozatím uměla. Účelem bylo procvičit si Brnění slunce – nejnovější a nejlepší obrannou techniku – během boje.
„Raiton: Uta Furrashu!“ zvolal klon a za epické melodie mu z úst vylétla sprška blesků.

5
Průměr: 5 (7 hlasů)

Kategorie:
Izba.jpg

[color=orange][b] Ach. Nechápem, ako niekto môže nemať rád ramen. Jedná sa dokonalosť.

5
Průměr: 5 (10 hlasů)
FF - Ovládán temnotou.jpg

Toho večera, asi dvacet kilometrů od Konohy se utábořili dva mladí shinobi. Nebyli to nikdo jiní než Tokugawa Iemasu a Umikaze Miaki, kteří se vraceli z Edoki. Neji jim to poručil, jelikož se svitkem od Yamata přišel vzkaz, že se mají neprodleně vrátit. Tsunade má pro ně jiný úkol.
Proto tábořili na klasickém místě pro ninji. Byl to starý vykotlaný pařez jednoho hodně starého stromu, nikdo už neví, co to bylo za druh, ovšem musel mít nejméně sto padesát let, takový pařez se jen tak nevidí.
Jeho osud se mohl odehrát takto.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

"Ahoj lenochu!"
Nara Shikamaru zavřel oči a předstíral, že spí, když slyšel zvuk známého hlasu. Cítil, jak se k němu někdo přibližuje a blokuje sluneční světlo tím, že stojí přímo nad ním.
"Přestaň předstírat, idiote. Vím, že jsi vzhůru."
Shikamaru si uvnitř povzdechl. Byla znova na jeho místě pro pozorování mraků. Proč musí být tak zatraceně obtěžující?
Otevřel pravé oko.
"Čau," zabručel.
Temari se posadila vedle něj.
"Nemáš opravdu nic lepšího na práci než se koukat celý den na mraky?"

5
Průměr: 5 (2 hlasů)
Akame3.png

Touazuki a Sasuke prohráli, byli vyhlášeni za nejhorší tým a Tsunade rozhodně nebyla nadšená. Uchiha nesl prohru těžce, i když se snažil nedat nic najevo, jeho kyselý výraz zůstával stále stejný. Tou to bylo celkem ukradené. Získala daleko víc, možná už brzy dostane svoje brýle, takže trochu remcání od Hokage vydržela. Pokoušela se pátrat v archivu, aby zjistila víc o podivném cizinci, ale nenašla nic. Neměla se čeho chytit. Dokonce se radila s Manabim, když se stavovala v archivu, aby shromáždila nejnovější informace pro Tsunade.

5
Průměr: 5 (7 hlasů)

Kategorie:
moon-wallpaper-11.png

Stříbrnovlasá dívka běžela temně zeleným lesem. Běžela, jak nejrychleji mohla, a přesto ji doháněl. Zastavila, aby nabrala dech. Přitiskla si ruku k boku, odkud se jí řinula rudá teplá tekutina. Pomalu stékala po stehnu až na zem propletenou kořeny stromů. Dívka s obtížemi vyskákala na jeden z nevysokých stromů. Rozevřela potrhaný zažloutlý pergamen a nakreslila na něj orla. Hned jak dokončila poslední tah, zvíře vyskočilo z pergamenu a desetkrát se zvětšilo. Máchlo mocně křídly a vrhlo se na pronásledovatele.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

První, kdo se po dopadu Fuu probral, byl neznámý ninja, opatrně ji ze sebe sundal. Při pohledu na ni cítil neznámy pocit, který předtím vůbec neznal. Po uchopení jejího těla vnímal další typ chakry, ne nepodobné jakou má i on. Čekal než se neznámá dívka, která ho srazila, probere. Zdálo se, že mají stejný směr cesty.
Prohlížel si ji takovým zvláštním pohledem. Že by láska na první pohled? Kdo ví?
Neznámá dívka se začala probouzet, pomalu otevírala oči. „Au, kde to jsem?“

5
Průměr: 5 (3 hlasů)