manga_preview
Tlumočení B18

Tajemné

Když si byl král jistý, že je Kakashi dost daleko a opravdu nic neuslyší, šel se podívat na "sušenky", které se mezitím vzpamatovali a snažili se zdrhnout.
"Ale, ale, copak to tu vidím? Snad ne snahu o útěk."
"Vy, kdo jste a co po nás chcete?!" řval Naruto.
"Já jsem se ptal první."
"Nebuďte hloupej, je snad očividný, že se snažíme zdrhnout, ne?"
"Stejně tak je očividný, co po vás chci."
"Ne, to teda není očividný!"

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Hanae se zachvěla víčka a začala něco mumlat.
Itachi.......Itachi.....Itachi.....
Konečně otevřela oči , velice pomalu a stálo ji spoustu námahy je udržet otevřené. Itachi se naklonil tak, aby se jí ostré světlo nedralo až doprostřed mozku.
„Zachránils´ mě,“ řekla prostě. Bylo to to první, co ji napadlo.
„Já vím,“ odpověděl.
„Proč?“ zeptala se.
„Vždyť víš, že tě potřebuji, abych zůstal na živu.“
„Aha,“ řekla zklamaně.
„Chtěla bys, abych tě měl rád?“

5
Průměr: 5 (4 hlasů)
a_firework_display_by_theboar-d5zq2w7.jpg

Kakashiho vila v Konoze stála na malebném vrcholku nad přístavem, kde z vody trčely stěžně obchodní flotily jako podmořský les. Zahrada okolo vily byla plná jabloní a sakur. Jak Naruto z doslechu slyšel, tak o ně pečovala samotná Anko, jelikož tady při svém těhotenství měla klid a nikdo ji u toho nerušil.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Sasuke nebyl z těch, kdo pospíchají do neznáma. Otočil se zády k mříži a opřel se o ni. Kdyby byl ve svém světě, nejspíš by šel dovnitř, ale tady chtěl nejdřív prozkoumat okolí, než se vrhne někam, odkud se nemusí vrátit. Netušil, jak se sem dostal. Vybavoval si boj a pak pocit, že měl brzo zemřít.
„Zachránil mě někdo nebo je tohle smrt?“ snažil se srovnat si to v hlavě.
„A nebo co když to za branou je smrt?“ Nevěděl.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Kategorie:

Ibiki zkoumavě hleděl na Sasukeho.
„Jsi si tím jistý, Kakashi?“ zeptal se.
„Nic jiného nám stejně nezbývá,“ pokrčil rameny.
„Tak ho přeneste ke mě, připravím místnost č. 39.“ Neměl tolik místností, těch několik, co tam bylo ale mělo různá čísla, takže si nikdo kromě něj nebyl jistý, kolik se jich tam je.
„Za jak dlouho?“
„Za půl hodiny.“
Nebylo třeba říkat víc. Sakura začala připravovat Sasukeho na převoz. To, že se Sasuke dostal do nemocnice nebylo žádné tajemství, ale od teď se to změnilo na přísně tajnou misi.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Kategorie:

V naději kráčí světlým šerem,
zoufalství vláčí kolem sebe,
ledové kapky krouží deštěm,
srdce se chvěje, pláče nebe.

Listí se zlaté snáší k zemi,
zima ho strhává prsty svými,
v horách hučí přes planiny,
mrazivé ticho a křik bídy.

Slunce co zmizelo před několika lety,
vesnice, kde hranice jsou zrezivělé ploty,
místo, kde pádem končí vzlety,
vesnice, kde dny se měří léty.

Krajinou samoty vítr hvízdá,
nachází pouze opuštěná hnízda.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:

[i]Kde jsi? Zmizel jsi? Všude je tma a já tě nevidím. Ztratila jsem tě z dohledu. Chybíš mi? Chybíš mi! Samota je jako smrt. Prázdná, temná a bez konce. Nedokážu ničím zaplnit propast, jež se zrodila v mé mysli. V mém srdci. Teď když nad tím přemýšlím, není rozdíl mezi myslí a srdcem, protože ztrátu nedokáži vysvětlit ani rozumem, ani zahnat palčivé pocity. Kam jsi zmizel? Je to daleko? Najdu tě? Setkáme se?

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Kakashi rychle běžel za ostatními. To slovo mu neustále hrálo v hlavě: "...nepřežije!". Mohlo to znamenat cokoliv. Buď někdo chystal nějakej útok, nebo se to týkalo nějaké neškodné dětské srandičky. Ovšem to bylo nepravděpodobné. Ještě tu také byla třetí možnost, která souvisela s jejich misí najít a ochránit vyvolenou.

"Hej, vstávejte, vy lemry!" budil je Kakashi.
Odpovědí mu bylo jen jejich převalení na druhý bok.
"Tss, myslíte si, že na mě vyzrajete?" usmál se Kakashi, došel pro kýbl a naplnil ho vodu. "Tak koho první?"

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Malá holka se probudila na trávě, spala zde, protože se jí tu líbilo a hlavně tráva byla krásně měkoučká, po úplném probuzením se vydala směr nejbližší vesnice. Vstoupila do ní, na první pohled ji zaujaly tři hlavy Hokage, ty monumentální skalní útvary, hleděla na ně se zájmem, ale bez respektu. Klidným tempem procházela vesnicí, než dorazila k sídlu Hokageho. Procházela budovou dokud nenašla správné dveře. Znala to tu jako by tu už někdy byla nebo bude? Zaklepala, vyčkala vyzvání ke vstupu. Za pár okamžiků se z místnosti ozvalo očekávané: „Vstupte.“

5
Průměr: 5 (1 hlas)

"Co to je? Co to je?" řval Naruto,"To bude určitě ta příšera, o které jste mi povídali!"
"Ehm, jo jasně..." zamumlali Sai a Sakura.
Když viděli, jak se za Narutem blíží Kakashi, trochu se usmáli a sledovali, co se bude dít.
"Čau!!!" zařval Kakashi.
"Aaaaa, apokalypsa, zubáci jsou tady!" řval Naruto a chtěl utéct, ale při jeho pokusu zakopl o kořen a spadl. Otočil se, aby viděl příčinu jeho budoucí smrti, a když viděl, kdo to byl, zrudl vztekem. "Kakashi-sensei?!" začínal se vztekat a pomalu si stoupl.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Dnešní večer byla při smyslech více než jindy a uvědomovala si, že Kohaku i Kesshou u ní nebyli více jak týden. Bylo to zvláštní narušení rutiny, vlak vykolejil. Měla z toho dost nepříjemný pocit, ale ji znepokojovalo něco úplně jiného. Cítila se osamělá. Ne, že by se ve společnosti svých věznitelů cítila o něco lépe, ale přeci jenom to byla nějaká společnost. Chvilku nad svými myšlenkami skřípala zuby. Odfrkla si, byla k smíchu.
Uslyšela za sebou skřípot. Chloupky na zátylku se postavily do pozoru a po páteři jí projel mráz.
Přišla.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

FF - Ovládán temnotou.jpg

Než se pustíme do našeho příběhu onoho dne, kdy se běh dějin změnil, sice jen smrtí význačné rodiny, musíme si nastínit jak se to stalo, kdo si to pamatuje a kdo to přežil. Možná, že vás něco překvapí nebo naopak ne, to už nechám na vás. Možná se to tak stalo, možná ne, ale kdo by věřil jistému starci, netvorovi a dítěti, kteří chtěli na onu noc zapomenout…

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kakashi nadskočil, když se mu bez varování rozlétly dveře. Nesouhlasně si Yui změřil. Ze zapleteného copu jí trčely prameny, pod očima měla tmavé kruhy, tvář narudlou od běhu.
Způsobně za sebou zavřela, přešla k jeho stolu a hodila mu pod nos nějaké papíry. Začal je pročítat.
Yui se zaujetím pozorovala jeho tvář. Jak mohla zapomenout, že při čtení tak svraští obočí? Sem tam se kousl do rtu, několikrát si povzdechl.
„To je dost... detailní,“ hlesl nakonec. „Jak jsi na to přišla?“

5
Průměr: 5 (1 hlas)

"Hokage-sama, přivedla jsem ho. Čeká na chodbě."
"Dobře, pošli ho sem!"
"Dobře," řekla jenom Shizune a šla na chodbu. "Můžete jít dovnitř."
Muž nic neřekl, jen kývl a šel dovnitř.
"Hokage-sama, co se děje tak důležitého, že to nemohlo počkat až domedituju?"
"Nebuď hned protivný."
"Fajn, co se děje?"
"Jde o Měsíc. Podívej se sám!"
"Dobře," povzdychl muž a přistoupil k oknu. "Hmm, to je divné. Jak je možný, že jsem si toho nevšiml."
"Tak co s ním je?" ptala se netrpělivě Tsunade.
"Nemám ponětí."

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Kde je nahoře? Kde je dole? Z levé se stala pravá. Z pravé levá. Tentokrát byla obloha zelená, posypaná zářivě fialovými hvězdami. Byla sama. Popelavě šedá tráva poklidně šuměla, šedé listy na stromech šelestily v neexistujícím vánku, který cuchal i její dlouhé černé vlasy. Poblíž bylo jezírko, jehož voda byla neonově žlutá, zářila do tmy. A tma, ta ji také fascinovala. Nebyla černá, nýbrž tmavě modrá. Groteskní svět plný barev, za který by se nestyděl ani bílý králík s kapesními hodinkami. Stála na jednom místě, paralyzována. Sledovala temný stín ženy, jak kolem ní krouží. Snažila se prolomit její myšlenkovou zeď, jedinou obranu, která skrývala spoustu důležitých informací. Jenže nebyla dokonalá. Už dávno nebyla strojem ANBU, zapomněla jak jím být.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

received_1282743541812307.png

Opatrne som pozrela na Sasukeho. Musím vymyslieť spôsob, ktorým mu oznámim, že sa potrebujem dostať späť do hlavného sídla. Nemôžem si dovoliť zbytočne čakať. Kiba môže kedykoľvek zaútočiť. Lenže sa nijako nepohnem, keď ma tu bude držať!

„Musím ísť za Mizukage,“ povedala som Sasukemu a potichu čakala, čo mi odpovie.

„Dobre,“ utrúsil napokon. To myslí vážne? Pochybujem, že by ma len tak pustil, pomyslela som si.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Všude okolo byla příšerná tma. Lepila se něj a pronikala mu až do morku kostí. Měl pocit, jako by ho celého obalila, zadusila svým studeným dotykem každičký pór. Viděl sám sebe, jak konečně vyjde na světlo, černý od hlavy až k patě, a při každém kroku z něj budou s pleskáním odpadávat veliké lepkavé kapky. Pokud ovšem vyjde.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:

Jednou za dvě stě let si Měsíc a Slunce vybírali vyvolené, kteří budou strážit chrám Tmy a Světla. Ten den, kdy se to všechno stalo, měla být svatba Prince a Princezny.
Princezna Měsíce, žena zvolená Měsícem, byla překrásná, mladá a chytrá dívka, která ráda četla knihy, znala všechny bohy na světě, a kterou brzy čekala svatba s Princem Slunce, mužem zvoleným Sluncem.
Mezitím co se Princ připravoval na svatbu, těšil se, jak si vezme Princeznu a získá tím velkou moc. Bylo mu jedno, že s tou mocí má strážit chrám. On dychtil jenom po moci a bohatství. Ovšem stále pochyboval, jestli je to správně. Že by v něm byl ještě kousek citu a lidskosti? Možná, ale když se do toho ponořil Bůh chaosu Koba, bylo už jasno.

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

Už tady tvrdnu alespoň deset hodin a furt jsem nic nezjistil! Proč jsem si já blb vybíral zrovna takovej blbej úkryt, to je fakt blbý. Ano, Kabuto, jen nadávej na všechno, že je to blbý, to je totiž fakt dospělý a originální. Možná by jsi tady nemusel být, kdyby tě třeba napadlo se přemístit, ale to ty ne, že jo? Asi mám problém, páč už přes hodinu mluvím sám se sebou. No nic, jdu se přemístit.
Jen co Kabuto vylezl ze svého úkrytu, uslyšel blížící se kroky.
Do háje! To se fakt může stát jen mně!

5
Průměr: 5 (2 hlasů)
kiriga.jpg

*Yami*

Otvorím oči a pošúcham si ich rukami. Chvíľu trvá, kým sa mi zostrí videnie, a tak iba bezradne hľadím do stropu. Ráno po ráne... hľadím na tento strop, odkedy sa pamätám. Monotónne sa posadím na posteli a nohy prehodím cez okraj. Budík vedľa postele ukazuje 5:59. Číslo sa v zápätí zmení a budík začne drnčať. Vypnem budík. Načo som si ho nastavovala, keď som aj tak vstala tesne pred tým, ako zazvonil? Pf.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)