manga_preview
Boruto 20

Nový člen, díl 29

„Sakra, Natsumi, neříkej mi, že vážně ještě spíš!“ vtrhl do dívčina pokoje Hidan a svižným krokem se dostal k palandě. „Vždyť jsem tě už několikrát budil!“ Chytil přikrývku se žlutým povlečením a zatáhl směrem k sobě. Odhalil tak Natsumi, jež měla na hlavě přitisknutý polštář.
„Hidane,“ pronesla chladně, sundala polštář a z lehu přešla do pokleku. „Kolikrát jsem ti říkala, abys mě takto nebudil!“ rozkřičela se na něj naštvaně, „copak nevíš, že bys měl lidi budit více jemně a ne tak, že jim sebereš duchnu?!“
„To jsem zkoušel před dvěma hodinama a tys stejnak zas usnula! Tak mi řekni, co je asi tak efektivnější!“ argumentoval hlasitě bělovlasý a držel její přikrývku mimo její dosah.
Natsumi se postavila na posteli, díky čemuž Hidana převyšovala o pár centimetrů.
„To ale neznamená, že je to jediný způsob, jak mě jinak vzbudit!“ rozčilovala se bruneta k nepříčetnosti.
„Už sakra sklapněte!“ zakřičel Deidara, který se objevil mezi futry. „Za deset minut se sejeme před vchodem, Musíme se domluvit na průběhu mise.“
Natsumi využila HIdanova soustředění na Deidaru a vytrhla mu svoji duchnu z ruky. Než stačil nějak zareagovat, přikrývka už nebyla pod jeho kontrolou. Proto se tedy zaškaredil na Natsumin vítězný obličej a nasupeně odešel.
„Oh bože. Proč tady musí být samí idioti,“ povzdechla si dívka snažíc utišit svůj nával vzteku. Seskočila z palandy a šla se připravit. Jelikož měla jen deset minut, pospíchala. Vlastně, ani ne...

„Kde zase vězí? Říkal jsem deset minut, no ne?“ rozčiloval se Deidara, přešlapující sem a tam po už tak dost udusané trávě, na níž pracoval již dobrých patnáct minut.
„To víš, jí to vždycky dlouho trvá,“ konstatoval Hidan, očividně již uklidněný z ranního běsnění.
„Dej mi svátek, vstávala jsem později než vy,“ broukla nevrle dívka, kráčejíc tmavou chodbou ven za slunečním svitem.
„Za to si ale můžeš sama,“ vytkl jí, už ale ne tak nepříjemným tónem.
„Jdem jenom na misi. Proč jsi z toho tak nevrlý?“ optala se bruneta, odpověď ji však patrně nijak nezajímala, jelikož prošla mezi dvěma svými týmovými parťáky směrem k lesu. „Chceš se domluvit na nějakém speciálním místě nebo ti to bude stačit tady?“ položila mu další otázku.
„To je mi upřímně jedno,“ pronesl ninja znuděně.
„Takže výběr je na mě,“ řekla si spíše pro sebe, úspěšně ignorujíc Hidanovu přítomnost, který právě soustředěně pozoroval bílého motýla, tančícího kolem jeho hlavy.
„Znám fajn místo. Jdem tam,“ rozhodla a vydala se spěšným krokem mezi stromy. Oba ninjové ji mlčky následovali.

Stinným lesem nešli dlouho ani daleko, když se náhle Natsumi zastavila a sedla si ke kmenu vysokého smrku. Deidara se kolem sebe rozhlížel, ale ať se podíval kamkoli, nenašel nic zvláštního ani zajímavého, co by se lišilo od míst, kterými přišli.
„To je to tvoje speciální místo?“ podivil se Hidan, který nechápal její počínání stejně tak jako jeho kolega vedle něj.
„Proč musí být místo speciální jen tehdy, když je něčím jiné než ostatní?“ zafilozofovala se svojí obvyklou podrážděností.
Ninjové nad tím tedy jen pokrčili rameny a přisedli si. Deidara roztáhl ručně malovanou mapku velikosti A3, očividně nakreslenou někým velmi zručným. Natsumi hned došlo, že to byla zřejmě Konan, která, ač neoplývala zrovna schopností vařit, uměleckého nadání měla na rozdávání. Také poznala, že byla udělána podle předlohy jejího nákresu, jelikož na ní byla vyznačena stejná místa.
Domlouvali se dlouho a detaily nezanedbávali. Hidan se moc nezapojoval a jen naslouchal domlouvané strategii. Natsumi se na vymýšlení postupu podílela nejvíc, jelikož si z poslední návštěvy ještě dobře pamatovala vzhled vesnice. Jezdila prstem po mapě a přitom komentovala, jak bude akce probíhat.
„Co když nebude doma?“ zeptal se Deidara.
„Tak se mise jednoduše odloží na jindy,“ odpověděla pohotově dívka. „To každopádně znamená, že nás nikdo nesmí vidět. To je sice určitě jasné, tedy mělo by,“ podívala se s pochybovačným pohledem na Hidana. „Ale kdyby nás viděli, napadlo by je, že si jdeme pro Jinchuurikiho a bylo by těžší se k němu dostat,“ vysvětlila s nanejvýš vážným výrazem.
„Neměli byste zbytečně budit pozornost. Musí se soustředit na můj útok, jinak půjde více lidí po vás. Zbytečně se nepouštějte do soubojů,“ varoval je blonďák.
„Takže se budem skovávat jako krysy? To nebude žádná zábava,“ pronesl otráveně Hidan. Natsumi jej zpražila varovným pohledem, načež bělovlasý pokorně ztichl. V duchu s ním však souhlasila.
„Takže zaútočíš tady,“ ukázala bruneta na severní část vesnice, „a my utečeme na západ. Bojuj, dokud budeš moct, ale aby ti zbyla chakra na únik. Nebo spíš ta bílá sra*ka, kterou nosíš po kapsách.“
Deidara se na ni nemile zaškaredil, žádnou obrannou poznámku však nepoužil.
„Tak, strategii máme a já dostala hlad. Nevrátíme se?“ protáhla si ztuhlá záda kunoichi.
„Podle všeho už bude po obědě,“ zamyslel se Deidara při pohledu na slunce, vysoko posazené nad korunami stromů. Všichni se vyhoupli na nohy a vydali se pomalým krokem k jejich úkrytu.

Teplé odpoledne doprovázel slabý vánek. Bílé mraky střídavě zakrývaly zářivé slunce a v korunách stromů zpěvní ptáci skládali nové symfonie.
„Oh bože, mám hlad!“ stěžovala si hlasitě Natsumi a po příchodu si to ihned namířila do kuchyně. Deidara a Hidan ji následovali, ale pomaleji a ne tak hladově. Dívka vytáhla ze skříňky čerstvý chléb a z lednice již otevřené máslo.
„V kolik hodin přesně vyrážíme?“ optala se při mazání skrojku chleba příborovým nožem.
„Asi v jedenáct. Konoha je celkem daleko, proto tak brzo,“ sdělil jí blonďák, přehrabuje se v dolní skříňce.

Venkovní tmu nic neosvětlovalo. Mraky zakryly hvězdy i měsíc, který byl zrovna na půli cesty k úplnosti. Kvůli blížícímu se dešti byl všechen hmyz zalezlý v hnijících kmenech nebo zavrtaný v zemi. Listí do sebe naráželo a vytvářelo tak jemný šumivý zvuk. Noc, ve které by se kdokoli mohl ztratit.
„Takže Listová je tímto směrem?“ ujišťovala se Natsumi, ukazujíc směrem k lesu, když stála na kamenném vchodu do jeskyně. Vítr jí čechral vlasy a nadzvedávala černý plášť s červenými mráčky, odhalujíce tak její vysoké černé boty.
„Jo, podle Peina,“ přitakal Deidara pozorující dívku ze země.
Natsumi pokývala uznale hlavou a zavelela k odchodu.

Poznámky: 

Ahojky minna ^^ Tak jsem dopsala další díl, o Vánocích, přiznám se, jsem se na to vykašlala, ale dneska jsem to o volné ve škole dopsala... Je to krátké a opět se tam nic nestalo, ale v příštím, jubilejním, díle to už snad bude zajímavější. Konečně se již dostanou do Konohy ^^
Jelikož jsem ještě neměla tu možnost, všem vám přeju mnoho štěstí, zdraví a hlavně peněz (Laughing out loud) do nového roku 2013! ^^

5
Průměr: 5 (7 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Kami-chan
Vložil Kami-chan, Po, 2013-01-07 21:26 | Ninja už: 1981 dní, Příspěvků: 680 | Autor je: Propadlý student akademie

Takže k Novýmu roku taky vše nej a teď povídka - víš že bylo k nevydržení čekat na další díl! Moc jsem se těšila a ty jsi mě samozřejmě nezklamala Laughing out loud moc se těším na další 'jubilejní' díl Eye-wink hlavně si ho připrav ať nezaspíš. Jsem nedočkavá Laughing out loud

*Chňu*
Kakashi&Kami

"Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej." - Winston Churchill
"Láska je jako vězení, taky nevíte jak se dostat pryč." - Ikusei Kusachi
"Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpící, je příroda." - Suzume Kusachi
"Vše co kvete jednoho dne uvadne." -Orochimaru

Obrázek uživatele Kia
Vložil Kia, Po, 2013-01-07 21:31 | Ninja už: 2249 dní, Příspěvků: 308 | Autor je: Konohamarova chůva

Já a zaspat? Ale kdeže... Laughing out loud Jelikož to bude tedy ten jubilejní díl, tak se pokusím to sem dát včas, protože mě nějak chytla psací nálada (Možná výmluva pro mě, abych se nemusela učit -.-") a taky si zkusím nachystat takový malý bonus k tomu ^^ Děkuji moc za komentář (Jojo, řekla jsem si, že začnu na komenty odpovídat, přijde mi to už takové blbé nepoděkovat vám Laughing out loud ^^)

Nemohu tasit. Na záštitu meče se usadila vážka.