manga_preview
Boruto 22

Nový člen, díl 28

„Co to má znamenat?! Kdo to sakra byl?!“ rozezněl se úkrytem ženský křik.
„Co? Co se děje?“ doběhl do kuchyně Pein za modrovlasou ženou, která se zrovna čertila nad rozlitým mlékem.
„Kdo to vylil?! Čerstvý mlíko! Z čeho mám teď asi udělat snídani?!“ nadávala dál hlasitě Konan, přičemž pobíhala po kuchyni a hledala ve všech skříňkách přísady do své improvizované snídaně.
Pein se nasupeně vydal směrem k pokojům a začal tvrdě klepat na všechny dveře, ze kterých následně začali vylézat rozespalí členové Akatsuki. Jakmile zabouchal na poslední dveře, otočil se o 180 stupňů a tvářil se nanejvýš naštvaně.
„Tak, když už jste všichni vzhůru, mohli byste mi laskavě říct, kdo vylil to mlíko a dokonce ho ani po sobě neuklidil?!“ zaburácel rozhněvaným hlasem.
Všichni po sobě nechápavě koukali. Nikdo nevěděl, o čem jejich zrzavý velitel mluví.
„Takže se ten srab nepřizná? Tak to budete muset trest schytat… Kde je Natsumi?“ uvědomil si Pein, když tak těkal pohledem po všech přítomných.
„Asi ještě spí,“ konstatoval Hidan se svým obvyklým přiblblým úšklebkem.
Zrzek rázným krokem prokličkoval mezi napůl spícími lidmi až ke dveřím od Natsumina pokoje. Těsně před tím, než se jeho ruka dotkla dřeva, rozmyslel si to a jeho paže sklouzla podél boku.
„Pochybuju, že by Natsumi vstala dřív než já s Konan, takže to musel být někdo z vás,“ usoudil a opět se na ně nepřátelsky díval. „Vymyslím si pro vás všechny trest, když se tedy nechce dotyčný přiznat. Můžete jít,“ dokončil svoje kárání, otočil se na patě a mířil zpátky do kuchyně.

Už za dva dny vyrazím do Konohy. Potkám zase Nejiho? Doufám, že ne. Třeba bude na misi.
Natsumi stála na plochém kameni uprostřed klidné, široké řeky, katanu držela v ruce a lehká látka, která vysela z jílce zbraně, plula po hladině průzračné vody, jakoby se chtěla nechat unášet pryč. Teplé ráno bylo tiché, byla slyšet jen tekoucí voda.
Dívka hleděla před sebe, stojíc vzpřímeně a vypadajíc soustředěně. Náhle pozvedla katanu a postavila se do bojového postoje. Poté zavřela oči.
Nevnímala ani ticho, ani teplé sluneční paprsky. Byla jen ona a meč. Rychlým pohybem švihla katanou naprázdno před sebe, čímž rozrazila vzduch a vytvořila tak sečivý zvuk. Poté švihla znovu. A zase.
S jejími ladnými pohyby se měnil i její postoj. Přesné seky s katanou v pevných rukách vypadaly jako elegantní, ale zároveň i nebezpečný tanec. I přes přešlapování na vlhkém kameni nespadla do mělké vody. I přes zavřené oči přesně věděla, co dělá. Její mysl vnímala jen zvuk meče, prosekávajícího vzduch.

„Hej, Natsumi! Je snídaně, měla bys vstávat!“ klepal na dřevěné dveře Kisame, připraven kdykoli odskočit dozadu, kdyby náhodou dívka měla špatnou náladu v hodinách ranních. Když se mu však stále nedostávalo odpovědi na jeho hlasité bouchání, sevřel kliku v šupinaté ruce a opatrně, za doprovodu vrzání, otevřel. Překvapeně pozvedl obočí, když se jeho rybí oči zasekly na prázdné palandě.
Že by už vstala? V úkrytu ale není, a že by vstávala tak brzo… To je záhada, přemýšlel Kisame při zavírání dveří.

Natsumi seděla v tureckém sedu na vlhkém kameni a pozorovala králíka, který se přiskákal napít z řeky. Když se na ni zvíře podívalo, chytila jej do své techniky. Lapit zvíře do techniky nebylo nijak těžké, protože jejich mysl nebyla tak vzpíravá jak u lidí. Jenže byl problém v očním kontaktu, který zvířata s lidmi nenavazovala tak často.
Ovládala králíčka, nechala jej běhat po zelené louce a skákala s ním do vody. Králík vydával pištivé zvuky, jakoby jej mučili. Natsumina tvář byla kamenná a tyrkysové oči pronásledovaly bezbranné stvoření.
Zamířila s ním na kraj lesa. Už jej chtěla nechat jít, pohrála si s chudákem už dost. Spíš ji to už přestalo bavit. Králík, stále pod dívčiným velením, doběhl až k nízkému keři a tam se na okamžik zastavil. Najednou něco zašustilo v křoví, načež z něj vyskočila rezavá liška. Uzemnila bezbranné zvíře a ostrými tesáky jej usmrtila.
Natsumi situaci nevzrušeně pozorovala. Sledovala krev, která potřísnila zelená stébla.
Zakručelo jí v břiše a to ji vytrhlo z rozjímání. Vstala a jedním skokem se dostala na jeden břeh řeky. Chvíli se zastavila a vyhledávala chakru, našla ji však téměř okamžitě, proto se rozběhla směrem k ní.

Vešla so úkrytu Akatsuki a zamířila si to přímo do jídelny, kde právě všichni mlčky obědvali. Když se objevila mezi futry, získala si pozornost všech.
„Kde jsi byla?“ zeptal se hned Pein tónem ne zrovna přívětivým.
„Kde bych byla, trénovala jsem,“ odpověděla kousavě a přešla ke vchodu do kuchyně, „nemáme něco dobrýho? Mám hlad.“
„Máme oběd,“ zmínila Konan a pohledem přejela všechny misky na stole z mahagonového dřeva.
„Hm…“ zamyslela se Natsumi při pohledu na jedovatě zbarvené jídlo, „chtěla bych spíš něco, co bych si mohla vzít sebou. Něco si nachystám.“
„Trénovat? Co se stalo?“ podivil se Pein, protože Natsumi, kterou znal, by určitě nešla dobrovolně trénovat jenom tak.
„Půjdem pro Kyuubiho, což bude pěknej záhul. Chci se připravit,“ odpověděla mu hlasitěji, aby ji slyšel, protože zrovna rabovala poličky v kuchyni.
Popravdě však chtěla být sama. Potřebovala si schladit hlavu, protože její myšlenky se pořád honily kolem Nejiho a Hirokiho. Nechtěla na ně myslet, ale nemohla tomu zabránit, ač se snažila sebevíc.
Nakonec našla celkem čerstvý chléb a z lednice vyhrabala tavený sír, jež měl pár dní před vypršením trvanlivosti. Léta používaným otupělým nožem nakrájela pár kousků z bochníku a následně je namazala. Přilepila je sýrem k sobě, aby jí namazané strany neumazaly sáček, do kterého je poté strčila. Všechno jídlo schovala do zadního pouzdra, do kterého se jí to tak tak vešlo, a vydala se zase zpátky do jídelny.
„Nevíš náhodou něco o mléku, které jsme tu ráno našli?“ promluvil Pein a tím brunetu zastavil mezi dveřmi.
„Co je s mlíkem?“ nechápala naoko a nadzvedla hnědé obočí.
„To nic,“ zatřásl hlavou zrzek a sjel vražedným pohledem muže sedící u stolu.
Natsumi nad tím jen pokrčila rameny a vyšla opět ven. Rozběhla se do lesa, jiným směrem, než se vydala ráno.

Les byl tichý jako vždy. Nikdo by ani netušil, že v něm právě trénovala členka jedné z nejnebezpečnějších organizací.
Kyuubi nevypadal nijak nebezpečně. Možná to nebude zas tak těžký, přemýšlela bruneta a přeskočila na další tlustou větev stromu. Vyskočila a oběma rukama se chytila větve nad sebou, načež se elegantně vyhoupla a dopadla na špičky na kůru horní haluze. Nestálo ji to téměř žádnou námahu.
Za pár dní už začne podzim, zamyslela se při pohledu na nažloutlé listí. Z podřepu přešla do sedu a nohy spustila dolů. Začala se soustředit a vyhledávat chakru ve svém okolí. Necítila nikoho jiného než zvířata a Kisameho, jehož chakru bylo možno vnímat i na takovou dálku.
Určitě je mrtvý. Jinak to prostě nejde, přesvědčovala se znovu. Pořád ale měla pochybnosti. Nejraději by se vydala zpátky do Orochimarova úkrytu a přesvědčila se na vlastní oči. Jenže nemohla, protože se musela připravit na akci v Konoze. Taky si byla jistá, že by Orochimara nepřemohla, když ji porazil i ten jeho brýlatý poskok, kterého nenáviděla stejně jako vše, co bylo společné s tím odporným slizounem. Jen při myšlence na něj jí naskočila husí kůže.
Seskočila dolů. Při té výšce by pád byl tvrdý, Natsumi však po létech zkušeností uměla dopadnout tak, aby se nezranila. Sáhla do zadního pouzdra, připevněného na sukni, a vytáhla z něj čtyři kunaie. V pravé ruce si nechala pouze jeden, ostatní přendala do levé. Krapet pozvedla hlavu ke korunám stromů a vypadala, jakoby něco hledala. Znenadání mrštila kunai, který se následně zabodl svojí ostrou špičkou do jedné z větví vysokého listnáče. Cestou rozpůlil nažloutlý list, který ještě ani nedopadl na zem. Přehodila si další kunai do více používané pravé ruky a dále vyčkávala, až se ulomí další lístek.

Západ slunce doprovázel chladný vítr a mraky na obloze. Zvuky denního lesa vystřídaly noční a poslední paprsky slunce ještě ukazovaly cestu všem, kteří si ještě nerozbalili stan a neutábořili se.
Natsumi si všimla, že na své kunaie už vidí hůře, proto se vydala za Kisameho chakrou zpátky do Akatsuki sídla.

Další den se Natsumi opět vydala trénovat, ne však fyzicky, ale psychicky. Chtěla si urovnat v hlavě to, co by se stalo, kdyby potkala Nejiho.
Seděla na kameni vedle půlmetrového vodopádu jí známé řeky. Zvuk padající vody ji uklidňoval a mohla se tak lépe soustředit na svoji meditaci. I když to nebyla tak úplně meditace, jen sed to mělo stejný. Se zavřenýma očima přemýšlela nad situacemi, jež by se mohly vyskytnout, a snažila se přijít na radikální způsob, jak je vyřešit. Tohle přemýšlení jí trvalo velmi dlouho, protože přišla na spoustu situací.
Když už ji konečně nic nenapadalo, otevřela oči. Zjistila, že její přemýšlení trvalo déle, než čekala, jelikož už se smrákalo. Vrátila se tedy do úkrytu, aby se dostatečně vyspala na zítřejší veledůležitou misi.

Poznámky: 

Muhehe, další díl je tu Laughing out loud Nemám zpoždění, to je novinka, co? Jsem prostě dobrá! Laughing out loud
Tento díl jsem celý sepsala za těch 5 dní ve škole Laughing out loud Doufám, že jsem toho moc nepropásla při nedávání pozoru v hodinách Laughing out loud
Zjistila jsem velice zajímavou věc! No kdo by si pomyslel, že má Kisame obočí? Laughing out loud Já, když jsem to psala na vytrhnutou dvoustranu z němčiny, tak jsem se zasekla: "A má vůbec Kisame obočí? Kdyby ho neměl, nemohl by ho povytáhnout, když se překvapil." No a tak jsem si to tedy doma podle obrázků ověřila a má jej! ^^
Doufám, že se vám díl líbil a promiňte, zná se mi, že je opět slabší než ostatní, snad to už příště bude lepší.
Majte sa! n_n

5
Průměr: 5 (11 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Kia
Vložil Kia, St, 2012-12-19 23:31 | Ninja už: 2303 dní, Příspěvků: 308 | Autor je: Konohamarova chůva

Vy jste na mě vážně tak milí... To si snad ani nezasloužím Smiling Moc vám všem děkuju, vaše komentáře mi zvedají náladu a chuť psát další a další díly... Opravdu vám všem moc děkuju, že mě takto podporujete, bez vás, čtenářů, bych se nedopracovala tak daleko, i když je to celkově pořád jen kousíček, abych mohla být dobrá spisovatelka příběhu ^^

Nemohu tasit. Na záštitu meče se usadila vážka.

Obrázek uživatele HiTomi-chan
Vložil HiTomi-chan, St, 2012-12-19 21:50 | Ninja už: 2353 dní, Příspěvků: 1187 | Autor je: Pěstitel rýže

Hej, to sis fakt myslela, že tuhle povídku vynechám a tím si ušetřím pár minut? Pche.. Pěkný mínění teda o mě máš, opravdu..
Jak si zmínila to s tím Kisamem a obočím, musela jsem se na nějakém obráku přesvědčit, člověk by opravdu nevěřil, že ho má.. Hm, hm..
No nic, dílek se ti povedl, byl super a já se moc těším na další! Laughing out loud

Přátelé jsou jako brambory, když je sníte, tak zemřou...
Ne všichni, kdo bloudí, jsou ztraceni.
Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou..

Obrázek uživatele Isade-chan
Vložil Isade-chan, Út, 2012-12-18 21:41 | Ninja už: 1992 dní, Příspěvků: 398 | Autor je: Konohamarova chůva

Souhlas Lugi Laughing out loud teda az na ty kluky Laughing out loud to mě stačí ty komplikovné vztahy co mám Laughing out loud Doufám že máš brzy v planu nějakou tu akci Laughing out loud

Život je přilš krátký na to, aby se jen přežíval. Proto by se měl žít naplno.

Obrázek uživatele Kami-chan
Vložil Kami-chan, Út, 2012-12-18 21:02 | Ninja už: 2036 dní, Příspěvků: 680 | Autor je: Propadlý student akademie

Kecy je to super!!! Zase si mě do toho příběhu vtáhla Smiling máš dost zajímavé zjištění, myslím, že nad tímhle bych nikdy nepřemýšlela Laughing out loud sice se nestalo nic zavažného a k mé smůle se tam neobjevil ani Itachi a ani Deidara ale tím si mě ještě víc zaujala. Prostě tři kluci milující jednu holku! Už chci vědět koho si vybere Eye-wink
Kéž bych i já měla taky takové štěstí na kluky Laughing out loud

*Chňu*
Kakashi&Kami

"Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej." - Winston Churchill
"Láska je jako vězení, taky nevíte jak se dostat pryč." - Ikusei Kusachi
"Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpící, je příroda." - Suzume Kusachi
"Vše co kvete jednoho dne uvadne." -Orochimaru