manga_preview
Boruto 22

Červená řeka, díl 07

Z nohy jí začala proudit krev. Ležela na boku a pevně svírala svoji poraněnou nohu.
„Bojovala jsi celkem dobře. Ale ne dost.“ řekl a přistoupil k ní, „Teď už je konec!“

Sasuke se napřahoval, aby Rin zasadil poslední ránu.
„S-Sakra... Co to je?“ zarazil se, když se nemohl ani pohnout.
„Kage Mane no Jutsu... uspělo.“ Rin se podívala na člověka, který jí právě zachránil život.
„Shi-Shikamaru... C-Co tu děláš?“ zeptala se ho s obtížemi.
„Kakashi-sensei, Kibo, pospěšte si na západ. Rin napadl Sasuke a vypadá to, že taky zaútočil na vesnici.“ řekl do vysílačky.
Sasuke se pousmál: „Pche... Vypadá to, že z tohohle se už nedostanu. Máš štěstí, holčičko.“ odfrkl a zaměřil svoji pozornost na Shikamara.
„Shikamaru,“ ozvalo se najednou směrem od Rin, která se pomalu zvedala, „Tohle je můj boj, Prosím, nepleť se do toho!“ Hoch se na ni překvapeně podíval. Sasuke se jenom usmál.
„Neblázni, nemůžeš ani chodit.“ odvětil.
„Na tom nezáleží! Dřela jsem jen pro tento okamžik. Teď, když se mi naskytla taková příležitost, tak se nevzdám!“ křikla na něj. Potom se kolem ní začala tvořit záhadná chakra, že šla dokonce vidět. Barvu měla fialovou a celou ji obklopovala. Oba se na ni překvapeně dívali.
„Tak ty jsi to ubrečený děcko, který jsem potkal před čtyřmi lety? To děcko, co se naivně snažilo ochránit svého bratra a svoji matku?“ zeptal se a na tváři se mu objevil úsměv, „Že já tě nezabil už tehdy!“
„Ty... ty zmetku!“ zakřičela a vyrazila po něm. Protože Shikamaru ještě nezrušil svoji techniku, Sasuke dostal do obličeje ránu s brutální silou. Odletěl a cestou sejmul i pár stromů, než se konečně zastavil o skálu. Rin za ním doběhla bleskovou rychlostí a černovlasý kluk stačil jen tak tak uhnout další drtivé ráně.
„Co se děje?! Na víc se už nezmůžeš?!“ zakřičela a kopla ho silně do hrudi. Sasuke vykašlal krev a pomalu se zvedl z tvrdé země.
„Máš mnohem větší sílu, než když jsi viděla umírat svého bratra a matku.“ zmínil s tím svým výrazem, který Rin tak moc lezl na nervy.
„Sklapni!“ zaječela. Byla připravená vyrazit, ale nemohla.
„To stačí, Rin.“ řekl Shikamaru, který ji svázal se svým stínovým jutsu.
„Říkala jsem ti, aby ses do toho nepletl!“ zakřičela na něj naštvaně a pokoušela se vyprostit z jutsu. Najednou se před ní objevil Kakashi.
„Promiň Rin, nemůžu jinak.“ omluvil se předem a silně ji udeřil do břicha. Poté dívka omdlela.

Rin pomalu otevřela oči. Byla v neznámé místnosti a měla po celém těle obvazy.
„Tak už jsi vzhůru?“ zeptal se jí někdo, jehož hlas velmi dobře znala. Pokusila si rychle sednout, avšak bolest jí v tom zabránila.
„Jen lež, nebo se tvá zranění zase otevřou.“
„Kakashi-sensei... K-Kde to jsem?“ otázala se roztřeseným hlasem.
„V nemocnici v Listové.“ odpověděl jí a pokračoval, „Mám na tebe spoustu otázek.“ Rin k němu natočila hlavu.
„Chcete vědět moji minulost, že ano...“ řekla potichu. Kakashi přikývl. Podívala se na bílý strop a spustila.

„Maminko, kdy se tatínek vrátí?“ zeptala se dvanáctiletá dívka hnědovlasé ženy.
„Tatínek je na misi. Ale myslím si, že se vrátí zítra.“ usmála se mile a vrátila se k umývání nádobí. Dívenka se smutně podívala na podlahu.
„Chceš, aby tě naučil vrhání shurikenů, že?“ řekla jí. Rudovláska smutně přikývla.
„Běž za bráškou, on tě to naučí.“ usmála se na ni.
„Dobře.“ řekla radostně a běžela po schodech nahoru, do pokoje svého bratra.
„Bráško?“ zeptala se ve dveřích, „Naučil bys mě prosím házet se shurikeny?“
„Nemám čas...“ odvětil. Rin nechápala.
„Vždyť tu jen ležíš na posteli. No tak, prosím.“ zaprosila. Daichi si sedl a pobídl ji, aby šla k němu. Ona ho poslechla a rozběhla se.
Dal jí ruku na hlavu: „Někdy jindy, ano?“ zopakoval a rozcuchal její červené vlasy.
„Přestaň... Už mi nerozcuchávej vlasy...“ pověděla trochu naštvaně, ale pak se usmála.
„Už je pozdě, měla bys jít spát.“podotknul. Poslechla ho a odběhla do svého pokoje.


Rin se vzbudila za něčího výkřiku. Rychle seběhla dolů.
„Rin, uteč!“ zakřičí na ni její bratr. Dívka však naprosto neschopna pohybu se dívala na svoji matku, která ležela na zemi v kaluži krve. Nad ní stál černovlasý kluk a v ruce držel dlouhý meč potřísněný krví. Jeho věk se asi přibližoval ke stáří jejího bratra.
„No tak, zmiz!“ zakřičel na ni ještě jednou. Rin se hromadily slzy v očích a stékaly jí po bledé tváři.
„To si nemyslím.“ řekl klidně hoch s černými vlasy a vyrazil proti dívce. Ta zděšeně zavřela oči a čekala, kdy přijde smrtelná rána. Místo toho jí něco přistálo na tváři. Pomalu otevřela oči. To, co měla na obličeji byla krev. Krev jejího bratra, který ji kryl vlastním tělem před vrahovým útokem.
„R-Rychle zmiz...“ vydal z posledních sil a zhroutil se na zem.
„Daichi...“ zašeptala při pohledu na svého staršího bratra. Klekla si k němu a začala brečet.
„Teď jsi na řadě ty...“ sdělil chlapec chladně a napřáhl se s katanou.
„Tohle... Tohle ti nikdy neodpustím!“ zakřičela a kolem ní se začala objevovat fialová chakra, která útočníka odhodila na druhou stranu místnosti.
„Kdo jsi a jak sis dovolil zabít moji matku a mého bratra?!“ zeptala se naštvaně a znovu si stoupla. V jejích očích byla vidět nenávist.
„Jmenuji se Sasuke Uchiha. Určitě se ještě někdy potkáme. Teď už ale musím jít.“ řekl s pořád stejným výrazem, nevyzařujícím žádné emoce.
„Ještě jsem s tebou neskončila! Pomstím svoji matku i svého bratra!“ zakřičela a rozběhla se proti němu, Sasuke však zmizel. Prudce se zastavila a rozhlížela se kolem. Nikde kolem nebyl. Fialová chakra postupně mizela a ona se vysílením skácela na zem vedle své mrtvé matky.

Když se probudila, viděla nad sebou svého otce.
„Tati!“ zaradovala se a se slzami v očích ho objala.
„Jsem rád, že jsi aspoň ty naživu, Rin.“ vzdychl smutně, „Znáš jméno toho, kdo zabil maminku a Daichiho?“ Rin se v očích objevili slzy.
„Říkal, že se jmenoval Sasuke Uchiha.“ odpověděla.
„Dobře. Od teď budeš bydlet u děděčka. Já najdu toho Uchihu.“ řekl a vstal.
„Ale...“ Slzy jí stékali po tvářích.
„Už nebreč. Pláč nikdy nic nevyřeší, proto je zbytečný. Ukazuješ tím jen svoji slabost a bezmocnost.“ řekl chladně. Dívka se na něj polekaně podívala.
„Sbohem, Rin. Mám tě moc rád.“ rozloučil se a vyšel ze dveří.
„Tati, nikam nechoď!“ zakřičela a rychle vstala z postele. Její nohy byly slabé. Spadla na tvrdou zem. Uvědomila si, že už nikdy neuvidí svého otce, svoji mámu, svého bratra.

„Dědeček bydlel v lese, daleko od všech vesnic. Byl na mě velmi hodný a naučil mě spoustu důležitých věcí. Taky mi dal tento náhrdelník. S ním cítím, že je moje rodina pořád semnou.“ ukončila svůj příběh.
„Takže to, co máš na rameni. Ten znak je...“ řekl Kakashi.
Rin přikývla: „Je to znak toho, že je ve mě zapečetěný Houkou.“

Poznámky: 

Zase to uteklo a zase je tu nový díl mojí povídky Laughing out loud Tentokrát jsem se zaměřila na minulost a je napsaná jako příběh, nikoli vyprávění... Já jsem to jinak napsat prostě nedovedla Laughing out loud Snad se líbí a doufám, že to ještě čtete Laughing out loud
P.S.: Houkou: http://moje-naruto-vytvory.blog.cz/1202/houkou

4.588235
Průměr: 4.6 (17 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Kia
Vložil Kia, So, 2012-03-03 13:07 | Ninja už: 2305 dní, Příspěvků: 308 | Autor je: Konohamarova chůva

Děkuju moc všem Laughing out loud jsem ráda, že to čtete a dokonce i komentujete Laughing out loud

Nemohu tasit. Na záštitu meče se usadila vážka.

Obrázek uživatele HiTomi-chan
Vložil HiTomi-chan, Ne, 2012-03-04 17:44 | Ninja už: 2355 dní, Příspěvků: 1187 | Autor je: Pěstitel rýže

Nemáš vůbec zač Laughing out loud Smiling Hrozně mě to začalo bavit:Laughing out loud A co nejrychleji další dílek prosím Laughing out loud

Přátelé jsou jako brambory, když je sníte, tak zemřou...
Ne všichni, kdo bloudí, jsou ztraceni.
Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou..

Obrázek uživatele LussyHatake
Vložil LussyHatake, So, 2012-03-03 00:00 | Ninja už: 2519 dní, Příspěvků: 248 | Autor je: Pěstitel rýže

Pěkné, stručné ... Houkou by mě opravdu nenapadl Laughing out loud těším se na další díl Eye-wink

Obrázek uživatele HiTomi-chan
Vložil HiTomi-chan, Út, 2012-02-28 19:23 | Ninja už: 2355 dní, Příspěvků: 1187 | Autor je: Pěstitel rýže

Krásný, doufám že dáš brzo další díl Smiling I když to mohlo být trošku delší Eye-wink

Přátelé jsou jako brambory, když je sníte, tak zemřou...
Ne všichni, kdo bloudí, jsou ztraceni.
Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou..

Obrázek uživatele bringina
Vložil bringina, Po, 2012-02-27 21:51 | Ninja už: 2548 dní, Příspěvků: 125 | Autor je: Recepční v lázních

senza jsemráda,že má v sobě houkou,je to můj nejoblíbenější démon Laughing out loud

Obrázek uživatele Yumi-chan15
Vložil Yumi-chan15, Po, 2012-02-27 21:41 | Ninja už: 2439 dní, Příspěvků: 403 | Autor je: Pěstitel rýže

Dobrý díl, trochu krátký ale dobře se četlo, těším se na další díl Laughing out loud