manga_preview
Tlumočení B 16

Cena prachu - 1. část

Akira Yamaoka - Room of Angel (Silent Hill)

Abys mohl platit, musíš mít co dát.
Abys měl co dát, musíš se umět něčeho vzdát.
A umět se něčeho vzdát není hrdinství.

Nadechnout se a stát. Vydechnout a jít. Tak ji to učil. V jejích prvních dnech. Když svět zčernal a slunce vystřídaly mraky.

________„Budeš nesmrtelná. Navždy mladá. Krásná. Proč nechceš přijmout?“ Bílé prsty se jemně dotkly tmavých vlasů klečící ženy.
„Nesmrtelnost je žvást,“ procedila skrz zuby. Zrychleně dýchala. Nechtěla před ním ukazovat slabost, ale už nemohla. Nemohla. Její rána moc krvácela. Ztratila už příliš krve.
„Zlatíčko, proč bych ti lhal,“ ptal se tiše, jeho hlas jí připomínal zvonky rolniček.
Stejně zrádný jako ony.
„Dovol mi, ať ti pomůžu. Odstraním tu bolest. Nemusíš se bát. Zbavím tě jí. Jen mi to dovol -“
„Ne!“ Vykřikla moc hlasitě. V břiše jí škublo. Nevěřila mu. Nevěřila. Nedělal to z lásky k ní. Nikoho si nepouštěl k tělu. Proč by najednou dělal výjimky.
„Vím, že se bojíš, že zestárneš,“ naklonil se k ní blíž. Ucítil, jak ztuhla. Nikdo nesměl vědět o jejím strachu. Zoufalé touze udržet si dokonalé tělo, dokonalou krásu. Nesmyslné. Každý den stárla víc a víc. Každá nová vráska, byť nepatrná, znamenala její prohru. Ale vzít si krásu od něho...
„Prostě to tak chodí,“ vyštěkla. Tělo se třáslo.
„Nemuselo by,“ pošeptal jí důvěrně. „Dovol mi to.“
Šedé oči těkaly z jednoho konce pokoje na druhý. Zastavily se až u jeho očí. Hadích. Plných lži.
„Co za to chceš ode mě? Nejsem ničí domácí mazlíček,“ kousla se do rtu, bolest nepolevovala. „Neděláš to z lásky k bližnímu. Děláš to pro sebe. Budu další pokus, co se nezdařil? A i kdyby, co pak budu dělat? Nesmrtelná. Nesmysl.“
Mezi obočím se mu utvořila drobná vráska. Tušil, že ji jen tak neobelstí. Ani v bolestech neztrácela na ostražitosti. Ne, usmál se křivě. Čím víc ji to bolelo, tím víc si uvědomovala okolí. Fascinující vlastnost. Přímo ke zkoumání. Kdyby mu jen dovolila...
„Nechci domácího mazlíčka,“ chlácholil ji. „Chci ti pomoci. Tvoje krása bude mou odměnou. A tvé skvělé schopnosti přesvědčovat lidi mi budou stačit. Nechci víc.“
Chce jen její tělo. Mysl. Ducha. Pochopila, co se skrývá za jeho slovy. Věděla, že nesmrtelnost je jen klam. Ale nabízel jí věčnou krásu – krásu až do smrti. To, po čem v životě toužila nejvíc. Je těžké odmítat.
Ještě těžší je se vyrovnat s následky. Bez duše.
Nadechla se; její tělo se pod náporem bolesti sesunulo úplně k zemi. Zpocenou tváří vytřela podlahu. Přehnala to s množstvím kyslíku. Neodhadla, že takový pohyb ji na chvíli vyřadí ze hry.
„Krásná, budeš krásná,“ šeptal jí úlisně. „Navždy mladá. Neucítíš bolest. Už nikdy tě nic takhle nebude bolet. Tak mi dovol ti pomoct.“
Nebude ji nic bolet. Znělo to jako pobyt v ráji v porovnání s peklem, které ji teď soužilo. Ale i ráj se změní na peklo. Na nesnesitelnou noční můru, která se ani dne nebojí.
„Lžeš,“ zachroptěla, zplihlé vlasy se jí lepily po zmučené tváři, vnikaly do úst.
„Nenech se prosit, miláčku. Krásná, božsky krásná. Tak mě nech to udělat. Vysvobodím tě z toho trápení. Nic neucítíš.“
Už nikdy. Pokud se pokus povede.
Namáhavě k němu zvedla oči. Barvou mu tolik připomínaly zrdcadla. Škoda, že jeho experimentem ztratí tu jiskru, která je činila zajímavými.
Polkla, měla v ústech sucho. Lže jí, věděla to moc dobře. Ale ty lži se tak dobře poslouchaly. Krásná... Bez bolesti.
„Moje vzpomínky...,“ nedořekla. Tíha slov ji pohřbila.
„Všechno si budeš pamatovat, zlatíčko,“ ujistil ji spěšně. Zakývala hlavou na souhlas, tváří drhla po studené dlažbě.
Lhal jí. Nebude nic nevědět. Bude krásná... Bez bolesti. A vzpomínek. Stroj, který bude plnit rozkazy.
Její oči k němu znovu zalétly. Studovala jeho chladné, ostře řezané rysy. Lže... ale už ji to nebolí. Na jak dlouho? Nechce vědět, co bude dál, a přece... její zájem rostl. Co ještě vysloví. I když jí lže.
„Udělej to," přestala přemýšlet, "ale jméno mi nech.“
Jeho oči zaplály vzrušením. Odskočil od ní a rozrazil dveře. „Kabuto, připrav sál! Máme práci.“

________Sténala. Bylo to, jako by jí někdo pod kůži nemilosrdně sypal drcené sklo. Jako by ji vycpávali. Neuvědomovala si, kde je, jestli leží, nebo stojí, jestli je den, nebo noc. Nevěděla nic. Jen cítila tu bolest pod kůží, která nepřestávala.
Svědilo ji na hlavě, někdo jí trhal snad všechny vlasy. Lámal nehty, kosti v těle. Křičela. Ale ani to nepomáhalo.
Svázali ji, zmítala sebou. Netušila, jak se sem dostala. Vzpomínky se halily do husté mlhy. Nic si nepamatovala, nebylo k čemu se upnout. Znovu vykřikla.
„Už takhle ječí čtyři hodiny, jestli nepřestane, asi jí ten zobák něčím zacpu,“ zabrumlal někdo.
„Kabuto!“ zasyčel druhý hlas. „Ona je teď cennější než ty, tak se opovaž jí ublížit.“
„Přesto si myslím, Orochimaru-sama, že není vhodné, aby -“
Jeho slova přerušil další ženský výkřik.
Slyšela nějaké hlasy, ale jejich majitelé byli skryti ve stínech. Nerozuměla jim. Tušila, že by jí nepomohlo, i kdyby rozuměla. Chtěla jen, aby ta bolest ustala. Aby už skončila.
„Podej mi tu jehlu.“
„Orochimaru-sama, ta dávka je moc silná, už toho má v krvi moc,“ oponoval medik.
„Podej mi tu jehlu,“ opakoval muž. Kabuto natáhl ruku s injekční stříkačkou.
„Dostaneš ještě, maličká,“ šeptal Orochimaru nadšeně. „Nic si nebudeš pamatovat. Vzpomínky bolí a já tě bolesti ušetřím. Stvořím dokonalost.“

Pálilo ji tělo. Ohnivé jazyky jí olizovaly kůži. Pak všechno přestalo.
Necítila nic. Ani bolest, ani pnutí, když pohnula prsty u ruky. Nic.
Děsilo ji to. Zpočátku. Pomalu třes těla ustával. Slzy se nedostavovaly. Oči viděly ostřeji, než dřív. Zvykala si.
Na svou dokonalost, která neexistovala.
I klapnutí dveří slyšela lépe. Slyšela všechno. Jen ne to, co chtěla.
Nevzpomínala si. Proč? Kde? Co a nač. Jak. Nemělo to pro ni význam.
Nelhal. „Neucítíš bolest.“ Ani na to si nevzpomínala.
Svět neexistoval. Byl jen pokoj. Železná postel. Dřevěné dveře. A chladný stroj.

Poznámky: 

Svět existoval. A bolel, než si hloupý autor znovu uvědomil, že psaní je radost, ne povinnost. Takže se nakopnul a vykopnul ze sebe to, co potřeboval.
Chystala jsem si "výroční" jednorázovku na svých 500 dní, kterých sice oproti některým moc není, ale já jsem na ně hrdá a chtěla jsem je oslavit. Bohužel ten den budu se třídou na horách, proto vydávám dnes, ale snad mi bude odpuštěno, když už je to ta "série". Mini.
Jen jednu věc; tu písničku vám budu cpát až do samého konce. Při ní jsem to psala. Při ní mi secvakl celý konečný nápad. Tak si ji prosím pusťte. Děkuju
A ta správná Poznámka? Až na konci Smiling

5
Průměr: 5 (22 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Ne, 2017-07-09 15:47 | Ninja už: 281 dní, Příspěvků: 865 | Autor je: ONLINE, Konohamarova chůva

„Misia L2:“ Som šťastná ako blcha, že som si nevybila všetky tromfy a napodiv objavila niečo od mojej obľúbenej spisovateľky, čo som nekomentovala Jump! Príbeh začína vážnymi dilemami o vzdávaní sa a dávaní, o večnej kráse, starobe a nesmrteľnosti, ktoré sa nesú napísané históriou ľudstva od eposu Gilgameš. Argumentujúci Oro žene, ktorá je v bolestiach, ako Satan Diabol pokúša, sľubuje, zneužíva ľudské slabosti, v tomto prípade túžbu po večnej kráse a mladosti, ale obeť vie, že nič nie je zadarmo a nechce falošným lákadlám podľahnúť. Had a žena, aká to symbolika a inšpirácia inšpirácií! Vedela, že príde o dušu, o jas v očiach, ale bude krásna a bez bolesti. Prijala túto cenu a Oro sa mohol realizovať, samozrejme, okrem krásy jej nič nenechal, ani spomienky. "Zvykala si. Na svou dokonalost, která neexistovala... Svět neexistoval. Byl jen pokoj. Železná postel. Dřevěné dveře. A chladný stroj." Citované vety vyjadrujú skutočný výsledok márnivých želaní. Toto chcela? Ani nevie, kto je, stala sa živou mŕtvou sochou. Autorka je majstryňa vyjadrovania ťaživých životných situácií, nastoľuje vážne filozofické a psychologické otázky a núti čitateľa uvažovať o hodnotách bytia prostredníctvom brilantných dialógov svojich hrdinov Smiling

Môj obrázok je darček od zlatej duše, vynikajúcej spisovateľky a vzácneho človeka, Akumakirei, ktorej zo srdca za všetko ďakujem Smiling

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, St, 2017-07-26 15:58 | Ninja už: 3243 dní, Příspěvků: 1775 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Moc potěšilo, že sis ji našla a vytáhla zase na světlo, i když myslím, že jsou tu mnohem lepší práce k připomenutí ^^"
Orovi se těžko odolává, pokud se na něco zaměří a jednoduše chce, kdekdo ve slabosti podléhá - natož před ním... A ještě více člověk zabředává do vlastní slabosti, pokud je mu slibováno, po čem touží. Pro ni byla krása vším. Tehdy jsem řešila a pomýšlela na ženy, které se velmi bojí stárnutí a pro absenci vrásek dělají různé věci. Je to jejich velký soukromý strašák. Taky bych se pár ráda zbavila xD, ale pro někoho jsou fóbií; je zvláštní, co si v sobě člověk dokáže vypěstovat. Asi to jsem chtěla ukázat.
Až mě nutíš se červenat! Děkuju moc, Senpai, za krásný komentář, přečtení a především ty postřehy, které jsem si ani sama neuvědomovala - žena a had. Ten příběh vážně stále funguje a ukrývá se v podvědomí, aniž nad ním přemýšlíme.

____
KillerSasukeBee: Děkuju! Smiling

.Seznam FF, Poslední FF: Za spadlou oponou | Šli dva, šli... | Oblačno, místy zataženo 1/
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights..

Autoři fanfikcí, čtěte Pravidla FF sekce; bez jejich dodržování vaše práce nevyjdou.

Obrázek uživatele KillerSasukeBee
Vložil KillerSasukeBee, Út, 2012-11-27 10:02 | Ninja už: 1776 dní, Příspěvků: 330 | Autor je: Pěstitel rýže

wow to je super

Killersasukebee

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Ne, 2010-04-04 14:29 | Ninja už: 3243 dní, Příspěvků: 1775 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Tákže... Jsem ráda, že se vám to líbí Smiling Nějak jsem to ze sebe prostě "vykopla"... Děkuju.

.Seznam FF, Poslední FF: Za spadlou oponou | Šli dva, šli... | Oblačno, místy zataženo 1/
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights..

Autoři fanfikcí, čtěte Pravidla FF sekce; bez jejich dodržování vaše práce nevyjdou.

Obrázek uživatele Hagiku Biseki
Vložil Hagiku Biseki, Út, 2010-03-30 20:43 | Ninja už: 3401 dní, Příspěvků: 478 | Autor je: Tsunadin poskok

Táto vecička sa mi veľmi páči, no neviem či sa mi to iba zdalo, ale našiel som pár neposlušných písmenok, ktoré ma totálne, že natamto. Buď je to momentálna nálada, alebo iba od teba očakávam rovnakú dokonalosť ako obsahovo tak textovo. No ništ pokračuj a uvidíme čo stvoríš Smiling Eye-wink

FF BY HAGIKU
YURI FAN Ano i já jsem Yurifanista Kakashi YES Smiling



Máš niečo čoho sa chceš zbaviť, alebo naopak niečo hladáš, tak neváhaj a pridaj sa do fb skupiny Anime a Manga Burza! Kakashi YES
http://www.facebook.com/groups/478036032208994/

Obrázek uživatele Impala67
Vložil Impala67, Čt, 2010-03-18 14:39 | Ninja už: 3080 dní, Příspěvků: 819 | Autor je: Prostý občan

téééééda, musim říct, že dokonalý, upoutal mě už ten název a hned po něm první věta... sice čtu X sériovek, že ani nestíhám, ale tuhle si rozhodn nenechám ujít, máš skvělej nápad a dokonalej způsob slohu, bomba! Smiling

Obrázek uživatele Dyrim 少し雌
Vložil Dyrim 少し雌, Čt, 2010-03-18 08:06 | Ninja už: 3397 dní, Příspěvků: 333 | Autor je: Prostý občan

Písnička je úžasná, jen trochu dlouhá, ještě teď mi zbývají dvě minuty do konce xD
A komentářek si schovám k poslednímu dílu Eye-wink

Jsem jen prach ve větru... Moje existence je bez významu... Zmizím na věčnost... A přesto... Možná si jednou někdo vzpomene... Doufám... Nevěřím... Zůstávám... Jsem jen prach... Prach ve větru... Vítr mi dal křídla... Nemám víc co si přát... Doufám... Nevěřím... Jsem jen člověk... I kdybych chtěla víc... Nesmířím se tím... Protože jsem jen člověk... A člověk je prach ve větru...

Obrázek uživatele Fňu
Vložil Fňu, Čt, 2010-03-18 01:11 | Ninja už: 3631 dní, Příspěvků: 6053 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Tento začiatok sa mi vážne moc pozdáva ^^ Pochmúrny, bolestivý.. Proste mňam Laughing out loud
Aj pieseň sa mi páči ^^


Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!! Smiling
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.

----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.


Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, St, 2010-03-17 23:33 | Ninja už: 3453 dní, Příspěvků: 1035 | Autor je: Manga tým, Propadlý student akademie

A já dodávám... Zvláštní. Ano, měla jsem podobné pocity jako molly. A souhlasím s Yamat. Těším se na další část. Je radost vidět zase něco od tebe. Tohle bude zase NĚCO. Protože, jak už tu řekla molly, píšeš to ty a jenom ty.

Obrázek uživatele mollyhana
Vložil mollyhana, St, 2010-03-17 22:37 | Ninja už: 3490 dní, Příspěvků: 548 | Autor je: Prostý občan

Kyah ...
Aku, ty můj názor na tohle znáš. Smiling Už jsem ti ho několikrát říkala, ale mně se chce přímo zakřičet do tohohle světa "JSI TO ZASE TY!". Ta od které jsem četla ty úžasné povídky. Ta, která napsala Prodavačky a Nevěsty, Mrchu a Bojíš se tmy? Všechno tohle se mi strašně líbilo ... Tohle není vyjímka.
Smiling Začátek je úžasný, kočičáku.
Ponurý, jak už řekla Yamata.
Šílený, jak dodávám já.
Děsivý, jak tu určitě padne.
Eye-wink Měla jsem husí kůži, když jsem to četla poprvé. Když jsem to četla podruhé, taktéž a když jsem to četla potřetí s hudbou, tak zase. Mráz mi běhal sem a tam. Takový požitek jsem z četby neměla hodně dlouho, tak tedy děkuju za první část. Smiling
Ten první komentík mi utekl, chjo. Sad

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, St, 2010-03-17 20:44 | Ninja už: 3512 dní, Příspěvků: 3065 | Autor je: Prostý občan

Ta písnička je... zajímavá. Ale je ponurá... mám se těšit na pokračování?
Budu se těšit, protože to píšeš ty, a ty dokážeš i ve smutku najít perličku krásna...

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!