manga_preview
Tlumočení B18

Návrat bílého lva 1-2

Půlnoční měsíc v úplňku svítil na lesní cestu. V jeho svitu se třpytil bílý sníh, který padal celý den. V bílé pokrývce byly vidět stopy srnek, zajíců, lišek a dalších lesních zvířat. Normálně by zde byly také stopy koní, povozů a lidí, ale ty zde dnes chybí. Pod jedním ze smrků u cesty hledala liška něco k jídlu, i když v tomto téměř po celý rok zmrzlém údolí se podobný úkol zdá nemožný. Najednou nastražila uší, zježila kůži a utekla schovat se zpět do temnoty lesa, ucítila totiž pach toho nejděsivějšího nepřítele všech zvířat.
Z temnoty vyšli dvě postavy zahalené v šedivých kabátech s kapucí. Oběma mužům od levého boku vyčnívala rukojeť katany.
„Jak dlouho ještě půjdeme?“ zeptal se mě bratr, který šel vedle mě.
„Moc dlouho ne, za pár hodin bychom tam měli být, když popoběhneme, tak jsme tam do tří hodin, což budeme muset, jestli se chceš před setkáním alespoň trochu prospat,“ odpověděl jsem.
Ta zatracená vichřice musela přijít, zrovna když cestujeme na nejdůležitější setkání od založení pěti velkých národů. Už minimálně dva dny jsem měl bratra, ve třech vlcích připravovat na setkání. Místo toho jsme ty dva dny strávili cestovním hostinci jeden den cesty od svého cíle a bratra nelze pořádně připravit na nic, když má po ruce saké. Vůbec celá tahle výprava je od začátku katastrofa.
Když na to pomyslím, je mi úzko. Z Konohy nás vyrazilo šest. Já, bratr mladý Uchiha Kagami, Hashiramům syn Senju Hyrada, Idary z klanu Yamanaka a Sarutobi Asuma. Byl konec září. S bratrem jsme byli oblečeni stejně jako vždycky, když jsme šli na misi. On měl červené, já modré brnění a pod ním černé triko s dlouhým rukávem a kalhoty stejné barvy. Na nohou jsme měli oba černé sandály žabkovitého stylu a lýtka obvázaná bílým obvazem. Já jsem měl kolem krku bílý kožich a na hlavě stříbrnou čelenku se znakem Konohy, chránící kromě čela také lícní kosti. Bratr měl normální konožskou ochranou čelenku s černým páskem.
Vše šlo dobře, dokud jsme nedorazili do vesnice, ve které měli přespat první noc. Celé místo bylo vyrabované. Všichni chlapi mrtví a ženy a děti nikde.
V penzionu, kde jsme měli té noci přespat, jsme našli mrtvého hostinského, kterého jsme s bratrem znali již spoustu let. Jmenoval se Touta. Původně měl hospodu v Listové. Často jsme k němu chodili, hlavně Hashirama. Já jsem ho spíš potkával, když jsem bratra vyzvedával v noci po zavíračce, většinou proto, že usnul na stole, nebo ho odtamtud místní nechtěli pustit, protože neměl na zaplacení dluhů, které si nadělal v kartách. A byl to právě tento hostinský, který mi pomáhal nosit bratrovo bezvládné tělo a půjčoval nám na zaplacení. Nikdy za to nechtěl ani jen jenom, protože mě a bratra považoval za hrdiny.
Před rokem nechal hospodu v Konoze své starší dceři a odstěhoval se i se svou ženou a mladší desetiletou dcerou sem, protože chtěl mít na stará kolena více klidu. Najednou tam tenhle milý postarší chlapík ležel schoulený na boku s několika bodnými zraněnými. Ti šmejdi neměli dost slušnosti ani na to, aby ho dorazili, prostě ho tu nechali vykrvácet. To je poznat podle polohy těla. Mrtvý by se už neschoulil do přirozeně nejpohodlnější pozice.
„Musíme najít ženy a děti,“ řekl bratr.
Jenom jsem přikývl, nespouštěje zrak z Touty. Ani jeden z nás už dlouho neviděl žádného ze svých přátel mrtvého, proto jsme založili Konohu, aby se už takovéhle věci nestávali. Deset let byl relativně klid a najednou takovýhle masakr necelý den cesty od základny všech ninjů téhle země, to není jenom zločin, je to jako plivnutí do tváře mně a bratrovi. Ukázka toho, že nedokážeme ochránit ani to, co máme přímo pod nosem.
Celé to bylo divné. Pokud by někdo chtěl jenom okrást vesničany, neútočil by přece tak blízko od Konohy, vybral by si vesnici blízko hranic, pokud možno co nejblíže Zemi blesku (s tou máme nejhorší vztahy, při žádosti o pomoc by se na nás pravděpodobně vykašlala). Než by někdo zjistil, co se stalo, byli by za hranicemi, kam na ně nikdo nemůže. Tohle ale bylo něco jiného, a vůbec se mi to nelíbilo. Ale na dlouhé vyšetřování jsme neměli čas.
„Bratře, použij svůj sennin mód a zjisti, jestli v okolí nejsou nějací živí vesničané, doufám, že se vám jich podaří shromáždit co nejvíce. Pokuste se od nich zjistit, co se tu stalo. Já se vrátím do Konohy a řeknu Shikaharovi, aby sem co nejdříve poslal mediky, nějaké zásoby a vyšetřovací tým,“ řekl jsem.
Konečně jsem zvedl hlavu od mrtvoly a podíval se na bratra. Stál vedle mě ve svém červeném brnění a ochranou čelenkou Konohy na čele. Stále se díval na tělo uprostřed místnosti, bylo vidět, že je dost otřesený, takovéhle věci ho zasahují mnohem více než mě. Jestli se mi ho nepodaří uklidnit, tak udělá nějakou hloupost.
„Hlavně zatím, co tu nebudu, neudělej nějakou blbost,“ prohlásil jsem.
„Jak to myslíš,“ odpověděl, spíše aby vyzkoušel, jestli myslím to samé jako on, než že by nechápal.
„Myslím tím, že jsi Hokage na cestě na sjezd pěti kage, který rozhodne o tom, jestli dál budeme žít v míru, nebo začne ta nejhorší válka, jakou svět ninjů pamatuje. V tuhle chvíli máš odpovědnost za tisíce životů,“ řekl jsem mu a udělal pauzu, aby to stihl zpracovat. „Takže až se vrátím z vesnice, nepřipadá v úvahu, abych se dozvěděl, že to setkání nestihneme, protože ty někde naháníš bandity,“ dokončil jsem svůj proslov, dívaje se na bratra.
Hashirama se mi podíval do očí, bylo vidět, jak se to v něm vaří, páni, v uklidňování lidí jsem fakt dobrej. „Vím, že jsem Hokage a vím, že je ta schůzka důležitá, ale tohle je náš přítel, zabitý ve svém domě, ve vesnici, kterou jsme měli my chránit. Já nemůžu jen tak odejít a nic neudělat. Dobře víš, že Shikaharovi se podaří shromáždit všechno potřebné nejdříve do úsvitu. To znamená, že tady záchranné týmy budou nejdříve v poledne, a každá hodina, kterou ztratíme, znamená, že jsou blíže hranicím, a pokud je přejdou, znamená to, že už je nikdy nenajdeme, to musí pochopit i pět Kage.“ Křičel na mě.
„To vážně věříš, že to byl prostě jenom nějaký náhodný útok pár lupičů? Takhle blízko Konohy? Zrovna když tudy procházíme na sjezd pěti Kage?“ snažil jsem se ho přeřvat.
„To, že tudy půjdeme, téměř nikdo nevěděl. I já jsem se to dozvěděl až dnes ráno,“ argumentoval bratr.
V tomhle měl pravdu. I když jsem nepředpokládal, že by se někdo pokusil přepadnout dva nejsilnější žijící ninji, tak jsem nechtěl nic riskovat. Takže přesnou trasu naší cesty znala pouze rada, tedy několik nejvýše postavených ninjů ve vesnici a kromě nich to věděl pouze Touta. Ten idiot se určitě někomu pochlubil, že u něj přespí sám Hokage a namaloval si tak na záda terč.
Idiot nebyl Tentou, ale já. Měl jsem mu říct, ať je opatrnější, ale nikdy by mě nenapadlo, že by byl někdo ochotný vyvraždit celou vesnici jenom proto, aby nás zdržel na cestě na sjezd.
V tom do hostince vešel Asuma.
„Hokage-sama! Povedlo se nám najít úkryt, kde se schovali ženy a děti,“ vykřikl. Najednou se bratrův vytratil a s nadějí se Asumy zeptal: „Jsou v pořádku?“
„Jsou vyděšení a hladoví, ale jinak jim nic není,“ odpověděl postarší ninja.
Asuma byl obrovský chlap. Měl černé prošedivělé vlasy, které mu trčely všude možně. Přes čelo měl uvázanou ochranou čelenku, aby mu vlasy nepadaly do jeho hnědých očí. V uších měl náušnice ve tvaru klanu Sarutobi. Byl stejně jako celý doprovod oblečený jouninské vestě, pod kterou měl černé triko s krátkým rukávem. Na nohou měl tříčtvrťáky a žabky stejné barvy. Přes záda nosil pověšenou dlouhou katanu odpovídající jeho velikosti, k tomu navíc měl u levého boku přivázané šedivé pouzdro se standardní ninjovskou výbavou. Pravou tvář jeho snědého obličeje měl spálenou, stejně jako většinu pravé ruky. Tuto vzácnou zkušenost (jak zranění říkal) mu prý dříve daroval jeden Uchiha, který ho tím naučil, že vodní podstata ještě neznamená, že jste imunní vůči ohnivým technikám. On ho zase prý na oplátku naučil, že použít většinu své čakry k jedné technice, když boje trvají několik hodin, je blbost, obzvláště pokud cíl váš útok přežije a prosekne vám hrdlo katanou. Zda i Uchiha považoval tuto zkušenost za cennou, se už Asuma nestihl zeptat. Jelikož kvůli bolestem z popálenin upadl do bezvědomí, a když se probral, tak Uchiha už ráčil být mrtvý.
„Zeptali jste se jich, co se tu stalo?“ řekl jsem mu a podíval se na něj.
„Ještě ne, mysleli jsme, že u toho budete chtít být,“ ospravedlňoval se Asuma.
„Udělali jste dobře,“ řekl bratr, bylo na něm vidět, že se mu alespoň částečně ulevilo. Vydal se směrem k vyraženým dveřím, kde stál Asuma.
„Já s vámi nepůjdu, musím ještě něco zařídit v Konoze,“ řekl jsem. Bratr přikývl.
„Hlavně neudělej žádnou blbost,“ zopakoval jsem mu. Bratr se na mě nejdříve bojovně podíval, ale nakonec sklopil hlavu a řekl: „Já vím.“ Pak odešel.
Ještě naposledy jsem se tu rozhlédl a uvědomil jsem si, že by to tu vlastně bylo velmi útulné nebýt mrtvého hostinského uprostřed lokálu. Veškeré vybavení penzionu bylo ze dřeva (stejně jako ve staré hospodě, tam mu ale nábytek vyráběl Hashirama, aby tak snížil objem svých dluhů). Ze dřeva byl i samotný dům. Jediná výjimka byl kamenný krb z velkých šedivých žulových kostek.
V lokále byly čtyři stoly pro šest lidí, nebyly zde žádné židle, jenom lavice. Touta nikdy v lokále neměl židle, tvrdil totiž, že by to byla to první věc po skleničkách, která by se při každé rvačce rozmlátila. A že se chlapi v hospodě v Konoze prali rádi a často.
Na pravé straně lokálu byl bar a za ním rozmlácené prázdné poličky. Na zemi bylo spoustu střepů, které tu po řádění vrahů zůstaly. Na stěně naproti baru byla tři okna, jelikož byla na jižní stranu, po celý den pouštěla do lokálu světlo. Mezi jednotlivými okny byly pověšené různé fotky, hlavně s rodinou, také fotky místních, vsi a okolní krajiny.
Viselo zde také několik fotek ze staré hospody, na jedné z nich jsme já s bratrem, jak sedíme u stolu a mezi námi Touta, držící v rukou jídlo, které nám tehdy nesl. To byly dobré časy, dokonce i já se na té fotce směji a to není zrovna často. Ještě jednou jsem se podíval na Toutu.
„Neboj se zatím nevím, kdo za tvou smrt může, ale až to zjistím, udělám všechno proto, aby za to zaplatil, ale nejdřív musíme s bratrem zabránit válce,“ řekl jsem si pro sebe. „Hiraishin no Jutsu.“

Když jsem v Konoze zařídil všechno potřebné, přemístil jsem se zpět do vsi, vzal jsem s sebou alespoň dva mediky, které Shikaharu narychlo sehnal. Více plýtvání čakrou jsem si nemohl dovolit. Když jsem se vrátil, byla už noc. Asi 30 žen a děti spalo na zemi v uklizeném hostinci, ten vypadal jako nový. Na stráži byl Kagami. Byli mu čtyři roky, když skončila válka mezi námi a Uchihy. Patří k první generaci ninjů, které neformovala válka, ale Akademie. Když jsme ji zakládali, byla většina klanů proti. Báli se, aby tak nepřišli o své tajné techniky. Když jsme je konečně přesvědčili, že tomu tak není, tak nám zase začali tvrdit, že Akademie, kde se ninjové naučí pouze základní techniky, které jsou v normálním boji v podstatě nepoužitelné, je k ničemu. Nakonec ale souhlasili, že pokud mají tvořit společné týmy (s tím mimochodem také některé klany měli problém), je dobré, aby znali stejnou strategii. Bylo potřeba, aby nová generace ninjů vyrůstala pokud možno dohromady, aby se co nejvíce smazalo tajemno a vzájemná nevraživost mezi klany (zejména mezi Uchihy a zbytkem klanů). Kagami byl nejvýjimečnější ninja své generace, což prokazuje i to že v čtrnácti letech je součástí ochranky Hokageho.
Kagami měl stejně jako všichni Uchihové havraní vlasy rozcuchané jako vrabčí hnízdo. Jeho bledé vážné tváři dodával i přes jeho mladý věk serióznost Sharingan. Pod jouninskou vestou měl modré triko s krátkými rukávy, na kterých měl znak svého klanu. Na zádech měl meč šótó (krátká katana), a pod ním přivázané pouzdro s výbavou. Na nohou měl černé tepláky a klasické černé ninja sandále, ke stehnu nosil přivázané pouzdro s kunaiem. Nebyl moc vysoký, asi o hlavy menší než já. To znamená o dvě menší než Asuma.
„Už na vás čekají v patře, Tobiramo-sensei. Nechtějí začít poradu bez vás,“ oznámil mi Kagami, když nás vycítil uvnitř hostince. Vycítil nás a okamžitě rozpoznal naší čakru, opravdu je to výjimečné dítě. „Je tam i Hokage?“ zeptal jsem se nervózně.
„Ano,“ to mi spadl kámen ze srdce. „Ale od té doby co se vrátil z hostince, se chová podivně, nejdříve nás vůbec nevnímal, a potom najednou začal mluvit o tom, že musíme dát vesnici do původního stavu, že alespoň to může pro vesničany udělat. Pak to šlo ráz na ráz. Hokage sama vytvořil stovky svých klonů, které začaly pohřbívat mrtvé, uklízet a opravovat vesnici, jednu skupinu také poslal do lesa sehnat nějaké jídlo pro vesničany, které potom sám připravil, ale sám si žádné nedal, i když ještě zbylo s tím, že nemá hlad, ale po takovém výdeji čakry by měl přece hlad každý. Chápu, že se cítí zle, z toho, že někdo napadl vesnici takhle blízko Konohy, taky mě to strašně štve, ale nemusí přece kvůli tomu sám znova postavit celou vesnici. A navíc máme před sebou ještě dlouhou cestu a… je vám něco, Tobiramo-sensei?“ přerušil monolog a zeptal se mě, když viděl, jak jsem najednou začal blednout, a potom rudnout.
„To je dobré, jenom mě trochu unavil Hiraishin. Už dlouho jsem ho nepoužíval na takovou vzdálenost a pro tolik osob,“ zalhal jsem. Nesnáším, když bratr začne takhle šílet, nedalo se potom předpokládat, co udělá, nebo vlastně dalo, udělá průser. A tentokrát ne jenom jemu nebo radě, ale celé Konoze. Musím s ním hned mluvit.
Vzal jsem Kagamiho s sebou nahoru a na stráži nechal svůj klon. Jako člen výpravy má právo vědět, co se bude dít. Medikům jsem řekl, ať zatím počkají dole.
„Kolik se jich stihlo schovat?“ zeptal jsem se Uchihy, když mě vedl ke dveřím v zadní části místnosti vpravo za barem, narážeje na vesničany.
„Dvacet osm,“ odpověděl.
„A co vám vesničané, vlastně o tom přepadení řekli,“ předtím jsem byl tak zabraný do bratra, že jsem se na to úplně zapomněl zeptat.
„U výslechu jsem nebyl, ten dělali Idary a Hokage sama osobně, ale podle toho, co jsem slyšel, bude lepší, když vám to Hokage sama řekne osobně,“ odpověděl mi tónem, jako by sám nevěděl, co si o tom má myslet. Takže mě čeká ještě minimálně jedna jobovka, jako by jich už dneska nebylo dost.
Za dveřmi bylo (jak jinak než dřevěné) schodiště. Nahoře bylo pět pokojů, vlezli jsme do toho, který byl přímo proti nám. V pokoji s obdélníkovým tvarem byly dvě jednolůžkové postele, přiražené čelem k pravé stěně. Na té blíže ke mně seděl Asuma, a kouřil dýmku, což dělal pokaždé, když byl nervózní, nebo po jídle, nebo před spaním. Vlastně kouřil v podstatě pořád. Teď jsem si vzpomněl, že vlastně i když nám přišel oznámit, že našli vesničany, měl v ruce dýmku. Hashirama seděl u okna, které bylo naproti dveřím a o něčem se bavil s Hyradou. Idary seděl na židli u stolu v levé části místnosti a četl si nějaký svitek, pravděpodobně další zprávu o tom, co se tu dělo, zatímco jsem byl pryč. Tu ráno pošle po sokolovi do vesnice. Kromě toho že je to senzibil, má také podepsanou smlouvu se sokoly, což je praktické, díky tomu s sebou nemusíme do Země železa tahat žádné poštovní ptáky.
Yamanaka měl své bledě blonďaté vlasy vyčesané do culíku. Jako jediný ze společníků Hokageho neměl žádný meč, pouze standardní ninjovskou výbavu. Na pravém rukávu svého černého trika s dlouhým rukávem měl znak klanu Yamanaka, jehož byl vůdcem. Jouninskou vestu měl přehozenou přes židli, na které seděl a své ninja sandály měl stejně jako všichni ostatní srovnané v rohu místnosti nalevo od dveří. Ve své světlé tváři s fialovýma očima měl věčně zasněný výraz, jako kdyby byl mimo, což často i byl. Jednou po zasedání rady Konohy, které jsme byli oba členy, se mě zeptal, kdy bude imatrikulace nových studentů v Akademii, že mu manželka dávala na srdce, aby tam nezapomněl kvůli svému synovi přijít. Když jsem mu řekl, že to bylo před měsícem, tak mi jenom odpověděl: „Ok, tak se tam uvidíme,“ a odešel. Když je ale nohama na zemi, tak se jedná o stoprocentně spolehlivého a bystrého ninju, který vždy splní svůj úkol.
Svým příchodem do pokoje jsme vzbudili pozornost všech přítomných. „Jsem rád, že už jsi zpátky, bratře. Konečně můžeme začít s poradou,“ řekl Hashirama. Všichni jsme se posadili kolem stolu, u kterého bylo připraveno pět židlí. S Kagamim se nepočítalo, takže mu bratr v rychlosti pomocí svého mokuton no jutsu vyrobil novou.
Když jsme se všichni usadili, vzal si slovo bratr. „Asi začneme tím, že ti, Tobiramo, řeknu, o co jsi přišel, zatímco jsi byl pryč,“ začal Hashirama.
„Většinu jsem už slyšel, řekni mi hlavně to, co jsi se dozvěděl od žen a dětí, které se stihli schovat,“ přerušil jsem ho.
„Dobře,“ řekl. „V úkrytu jsme našli 13 žen a 15 dětí. Což jsou podle všeho všichni žijící obyvatelé této vsi, až na dvě,“ a sakra. „Ženy a dcery majitele penzionu, ve kterém sedíme. Podle toho. co nám přeživší řekli, tak bandité byli ninjové z nějakého neznámého klanu a zaútočili krátce po poledni, bylo jich osm a byli to právě oni, kdo vesničany zavřel do úkrytu. Jinak řečeno, šlo jim pouze o rodinu hostinského, vesnické chlapy pobili v rámci tréninku,“ dořekl s klidným hlasem.
„Proč by je měli zajímat zrovna oni?“ zeptal se Asuma
„Protože Hokage-sama a Tobirama-sensei se s hostinským přátelili,“ odpověděl Kagami.
Všichni jsme se na něj tázavě podívali. „Jak to můžeš vědět? Kromě mě, Tobiramy a Asumy jeho tělo nikdo neviděl,“ zeptal se ho Hashirama.
„Viděl jsem v hostinci vaší fotku s chlápkem, co vám nese jídlo a došlo mi, že toho hostinského znáte,“ řekl, dívaje se na nás s bratrem. „To by ještě nic neznamenalo, ale na té fotce se oba smějete, což upřímně řečeno je u vás, Tobiramo-sensei, dost nezvyklé. Popravdě řečeno za celou dobu, co vás znám, jsem vás neviděl se smát snad ani jednou, a tak mě napadlo, že je to pravděpodobně váš přítel. Nebo se mýlím?“ vysvětlil Kagami. Sice se snažil zachovat vážný výraz, ale i tak bylo z jeho hlasu slyšet špetku vítězoslavnosti jako u dítěte, které právě zjistilo něco, za co si zaslouží pochvalu. Přece jenom je to ještě kluk.
S úžasem jsem se nejdříve podíval na Kagamiho, potom na bratra a potom zpět na Uchihu.
„Máš pravdu, dobrá práce, Kagami,“ řekl nakonec bratr.
„Jmenoval se Touta a dříve měl hospodu v Konoze,“ dodal jsem.
„Ten mrtvej hostinskej byl Touta?“ konečně došlo i Asumovi, který Toutu znal skoro stejně dobře jako my s bratrem. „Takže oni teď mají Toutovu rodinu? Tak to je musíme najít za každou cenu,“ dodal naštvaně a zvedl se, jako kdyby chtěl jít rovnou ke dveřím.
„Klid, Asumo, nezapomeň, jaká je naše mise,“ okřikl jsem ho.
„To bude mít klábosení s ostatními Kage přednost před záchranou rodiny přítele?“ odpověděl mi naštvaně. Klábosení, právě promluvil člen rady Konohy, pomyslel jsem si. Už když ho klan volil jako svého zástupce, tak řekl: „Klidně mě tam pošlete, ale já jsem zvyklý psát budoucnost pomocí meče a krve, o řečnění a smlouvách nic nevím, slovo kompromis je pro mě cizí, a když mi někdo říká, že nemám pravdu, tak mám vždycky neodolatelnou chuť ho praštit,“ ty volby jednoznačně vyhrál. Na zasedání moc nechodil, většinou za sebe posílal svého bratra, a když přišlo na nějaké rozhodování, které bylo důležité, vždycky hlasoval se mnou a bratrem. Věřil, že pro vesnici uděláme to nejlepší, ale v tuhle chvíli bylo vidět, jak pravdivá byla tehdy jeho slova o meči a krvi. To mě trochu mrzelo.
„To by šlo možná u dřívějších setkání, ale tentokrát ne. Ty a Kagami to nevíte, ale Konoha je jenom krok od války se zbylými čtyřmi ninja národy. Všichni jsou na nás naštvaní, protože nedokážou ovládnout sílu ocasých démonů, které dostali v rámci mírové dohody mezi vesnicemi. Navíc v posledních měsících někdo začal napadat konvoje potravin, které v rámci té samé dohody posíláme do Skryté Písečné. Jestli Hashirama a já do pěti dnů nebudeme v Zemi železa, a nedomluvíme se s ostatními zeměmi na nové dohodě, spojí se proti nám a vyhlásí nám společně válku,“ řekl jsem pomalu, ale důrazně, aby to všichni pochopili. Na slově válka jsem si dal obzvlášť záležet.
Všichni se zarazili, Asuma si konečně sedl. „Ty to taky tak vidíš?“ zeptal se bratra.
„Bohužel jinak to nejde,“ odpověděl mu Hashirama provinile.
„Myslíš si, že ty bandity najal někdo z pěti Kage, že jo,“ promluvil najednou Idary, který celou dobu mlčel.
„Nevím, ale je tu až příliš souvislostí na to, aby to byla jenom náhoda. Jsem si jistý tím, že někdo nechce, abychom ten sjezd stihli, a asi nemusím připomínat, že se nebojí jít přes mrtvoly,“ odpověděl jsem mu.
„Jaký je teda plán?“ zeptal se Kagami a prolomil tak asi půlminutu ticha. Všichni se podívali na mě. „Všichni kromě mě a Hokageho se ráno vydáte po stopě banditů. My tu počkáme na záchranný tým, ten by měl dorazit kolem poledne. Potom budeme pokračovat v cestě do Země Železa. Až bandity chytíte, odveďte je do Konohy a pošlete nám po ptákovi zprávu. Potom dostanete další instrukce,“ řekl jsem všem u stolu. Podíval jsem se na bratra a ten přikývl. „Potom jsme domluveni. Teď si jděte lehnout. Zítra nás čeká všechny dlouhý den,“ tím jsem uzavřel poradu. Všichni kromě mě a bratra se zvedli a odcházeli z pokoje.
Kagami se v půlce cesty otočil a zeptal se: „A co hlídka? Budeme přece v noci držet hlídku.“ No jo, úplně jsem zapomněl, že by měl někdo vesnici hlídat, i když pravděpodobně už nikdo nezaútočí.
„Dej vybrat těm dvěma medikům dole, ti jsou odpočatí. Jeden ať začne, druhý ho po hodině vystřídá. Potom si vezmeme hlídky podle věku, takže první půjdeš ty, potom Hyrada, Idary, já a nakonec Asuma,“ vysypal jsem ze sebe naučený rozpis.
„Dobře, vyřídím jim to,“ řekl Kagami a odešel.
Hyrada nám s bratrem před odchodem popřál dobrou noc. Asuma prohlásil něco o tom, že se těšil na dobré saké a veselou společnost krásných žen. Místo toho ale dostal vědro vody ze studny a společný pokoj s Idarym, kterého nelze považovat ani za veselého a už vůbec ne za krásnou ženu. Idary mu na to odvětil, že si klidně vymění postel s některou z žen spících dole v lokále, ale vzhledem k tomu, že většina z nich právě přišla o manžely, otce a bratry, s nimi asi o moc větší zábava nebude. Potom společně odešli.
Teď už jsme byli s bratrem v pokoji sami. Zavřel jsem dveře a došel k oknu, kde už on zase stál a díval se ven.
„Tak jak dlouho už je naháníš, bratře,“ řekl jsem a podíval se na Hashiramu.
„Nevím, co myslíš,“ odpověděl, hrajíce nechápavého.
„Přestaň hrát tuhle hru, už nám není deset. Navíc si v ní byl vždycky horší než já,“ řekl jsem rozčíleně. „Takže ptám se znova, jak dlouho už ty bandity z neznámého klanu sleduješ,“ dopovědel jsem a přitom pozorně sledoval každý bratrův pohyb. Jestli mi teď zalže, tak mě opravdu naštve, ale nezalhal. Nejdříve provinile sklopil hlavu, potom se mi zkusil podívat do očí, ale nevydržel můj rozčílený pohled. Místo toho se začal dívat z okna.
„Už asi čtyři hodiny. Já vím, jak strašně je ten sjezd důležitý, uvědomuji si, jak moc riskujeme, když přijdeme pozdě, ale já jsem tu prostě nemohl čekat a nic nedělat zatímco Toutova rodina prožívá nejhorší muka svého života a to jenom kvůli mně. Tak jsem se ztratil mezi svými klony a vydal se za nimi. Na vesnici zaútočili dneska krátce po poledni, to znamená, že oproti Asumovi a ostatním by měli náskok nějakých 18 hodin a před záchranným týmem dokonce celý den, jsme sice daleko od hranic, ale šance, že by je stihli dostihnout, je malá, a já nemůžu dopustit, aby utekli. Udělal jsem rozhodnutí, možná bylo špatné jako Hokageho, ale jsem si jistý, že bylo správné z pohledu ninji Senju Hashiramy,“ odpověděl mi upřímně, najednou jsem se na něho nemohl zlobit.
Přesně pro tuhle starostlivost o ostatní a pocit, že všechny musí ochránit za každou cenu, bratra nesmírně obdivuji. A co si budu nalhávat, znám bratra, vím, jaký je a stejně jsem ho tu nechal samotného, a pronásledování mu tak umožnil. Možná jsem sám uvnitř chtěl, aby bratr něco takového udělal, jenom mi rozum nedovolil si to připustit. To už je teď každopádně jedno. Můj úkol je každopádně pořád stejný, dostat bratra včas na setkání pěti Kage, i kdybych ho měl Hiraishinen přenést. Přes půl světa.
„Ví o tom, že jsi pryč, ještě někdo?“ řekl jsem tentokrát už klidně.
„Idary mi pomáhal ty bandity najít, jeho senzibilské schopnosti jsou lepší než moje v sennin módu, nasměroval mě a po pár kilometrech jsem je dokázal vycítit už i já,“ odpověděl bratr, který se pořád díval z okna, jako kdyby někoho vyhlížel.
„Za jak dlouho myslíš, že je dostihneš a uvědomuješ si doufám, že je to past, pravděpodobně bylo právě tvoje vylákání jejich úkolem,“ zeptal jsem se ho.
„Jo, já vím, ale ty předpokládám víš, co by udělali s rukojmími, kdyby jim ten plán nevyšel,“ řekl bratr. Vím, nejspíš by je zabili, nebo prodali do otroctví. V tom je mezi mnou a bratrem rozdíl, já bych s tím vědomím dokázal žít, on ne. „Jinak když si dneska odpustím spánek, tak bych je zítra kolem poledne mohl dohnat,“ dořekl Hashirama.
„A co máš v plánu potom za předpokladu, že se ti podaří, ty bandity najít, a Toutovu rodinu zachránit. Jelikož je budeš mít cestou zpět s sebou, nebudeš moci běžet ani z poloviny tak rychle, navíc předpokládám, že bandité běželi opačným směrem než je Země Železa, ať počítám, jak počítám, sněm nestíháš,“ řekl jsem mu vážně.
„Mám plán,“ řekl, čekal jsem, že bude nějak pokračovat, ale mlčel, to si teď bude hrát na tajemného? Už zase mě začíná štvát.
„A řekneš mi ho?“ řekl jsem, když ticho trvalo už neúnosně dlouho. „Samozřejmě, ale nejdřív se tě musím na něco zeptat, celou dobu, co spolu mluvíme, mi to vrtá hlavou. Jak jsi poznal, že jsem klon?“ zeptal se mě bez toho, aby se na mě podíval. „Vlastně mě na to upozornil Kagami, i když o tom nevěděl, všiml si, že se chováš divně. Hlavně toho, že jsi spotřeboval obrovské množství čakry, a přitom si potom odmítl jíst. Znám tě dostatečně dobře na to, abych věděl, když spotřebuješ velké množství čakry, tak vždycky musíš jíst a to hodně, a když jsi otřesený, tak jíš ještě víc. Navíc před cestou jsem na tebe položil pečeť pro Hiraishin pro případ, že by si třeba udělal nějakou blbost a já tě potřeboval najít, a když jsem se dnes večer vrátil, tak jsi ji už na sobě neměl,“ vysvětlil jsem mu rychle. „A teď ten tvůj plán,“ dodal jsem.
Tehdy se bratr přestal dívat z okna a usmál se na mě jako dítě, které se chystá udělat něco, co mu rodiče zakázali a zeptal se mě. „Jak spolehlivé jsou ty evakuační pečetě, co jsi vyrobil?“

Poznámky: 

Díky všem kdo si to přečetli, budu rád za jakékoliv postřehy.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Lee
Vložil Lee, St, 2017-09-06 20:56 | Ninja už: 2364 dní, Příspěvků: 2205 | Autor je: Moderátor, Manga tým, Kankurova kosmetička

Hm. Za prvé chválím poutavý název, ten je vždycky důležitý, zvlášť u sériovky. Jinak moc se mi líbí některé detaily (mrtvý se neschoulí do klubíčka) a cynické žerty, je to cítit potenciálem, akorát ty popisy mi přijdou trochu jak ze slohu na základní škole "popiš osobu". (Bez urážky, jen mi to přišlo trochu zbytečně brzdící.) Navíc u tebe fakt cítím prostor se zlepšovat, protože příběh je zajímavý a s formou se dá pracovat daleko snáz než s obsahem. (Nebo aspoň, tak se mi to zdá.)

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, Út, 2017-09-05 11:52 | Ninja už: 2846 dní, Příspěvků: 3956 | Autor je: ONLINE, Jounin

Vidím, že sa vyžívaš v popisoch, ale v pohode, nepíšeš zle a zatiaľ aj príbeh vyzerá byť dobre premyslený. Tak Hashirama ako hazardný hráč a alkoholik? Smiling
Každopádne dať postave meno Asuma Sarutobi nebol veľmi dobrý nápad, lebo to bude každého jedného čitateľa spočiatku iritovať - samozrejme ak s tým len nemáš nejaký konkrétny zámer vzhľadom na dve časové roviny príbehu.
Chybičky:
V narutosvete sa neplatí jenmi ale RYO. To je stará japonská mena.
V čase, ktorý popisuješ ešte nemali ninjovia Konohy taktické vesty ale brnenia - viď v mange scénu, keď sa Tobirama rozhodne obetovať.
Vysvetlívky je lepšie písať do poznámok - v zátvorke je to divné.
Pred popisom Asumu si si poplietol mená (apropo, Sarutobiovia sú inak tiež skôr na katon).

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Ne, 2017-08-27 18:34 | Ninja už: 340 dní, Příspěvků: 1038 | Autor je: Konohamarova chůva

Veeeľmi dobre si napísal, s potešením som si počítala Wow, tak tohle je vážně krutě hustý!! Zaujali ma aj tvoje názory v úvodnej poznámke, lebo sú mi blízke. Mne nevadilo, že si tak detailne opísal Tobiramove myšlienky, aspoň som si nemusela domýšľať a obraz bol ucelený. Tobirama je obdivuhodný a pobavilo ma, keď mu Kagami hovoril o jeho úsmeve. Fakt si neviem spomenúť, či sme ho u Kishiho videli sa zasmiať Puzzled Úplne si ma nadchol, že si do príbehu zasadil aj Kagamiho Uchihu, lebo ma ako postava zaujal, ale veľa sme sa o ňom nedozvedeli, špeciálne som sa vracala k dielom, kde bol u Kishiho spomínaný. Zaujímavé bolo vidieť Hashiramu očami brata Smiling Úžasné, čo dokáže s Mokutonom Shocked Vytvoril si aj interesantnú zápletku, fakt sa teším, ako budeš pokračovať. Čo sa týka gramatiky a štylistiky, tak do toho sa starieť nebudem, Slovenský jazykovedný ústav má na stránke okienko, kde zadáš text a ukáže ti chyby, ale najlepšie je, keď ešte niekto text prečíta, aj tak nejaká chybička se vloudí xD Hlavné je, že si vymyslel originálnu tému, dej plynie v dobrom tempe a pohodlne sa číta Ino ti gratuluje!

Môj obrázok je darček od zlatej duše, vynikajúcej spisovateľky a vzácneho človeka, Akumakirei, ktorej zo srdca za všetko ďakujem Kvítek sakury

"Arogance je parukou k zakrytí duševní pleše." Jan Werich
"Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jenom to, co vědí..." Karel Čapek

Obrázek uživatele Klose
Vložil Klose, Ne, 2017-08-27 22:53 | Ninja už: 170 dní, Příspěvků: 8 | Autor je: Prostý občan

Děkuji, za komentář. Mám radost, že se ti to líbí.
Taky si neuvědomuji, že by se Tobirama někdy v originálu smál, vždycky je smrtelně vážný. Taky mě potěšilo, že jsi si všimla Kagamiho. Mě totiž tahle postava taky zaujala a chtěl bych jí dát trochu více prostoru než dostala u Kishiho.

Obrázek uživatele Klose
Vložil Klose, Ne, 2017-08-27 11:30 | Ninja už: 170 dní, Příspěvků: 8 | Autor je: Prostý občan

Díky moc za komentáře a za rady.
Pokusím se, aby Tobirama nebyl tak ukecaný, ale furt mám pocit, že je potřeba dovysvětlit to o čem mluví, aby nevznikali nejasnosti.
Co se týče pravopisu, tak za to se omlouvám, s tím bojuji od té doby, co umím psát. Pokusím se to zlepšit, nebo zkusím sehnat korektora.
Děkuji také za radu ohledně otazníků a vykřičníků. vůbec jsem si nevšiml, že tuhle chybu dělám.
Jinak jsem rád že se vám to alespoň částečně líbí, v psaní tohoto příběhu mám v plánu určitě pokračovat.

Obrázek uživatele Hikari Wiera
Vložil Hikari Wiera, Ne, 2017-08-27 00:27 | Ninja už: 1918 dní, Příspěvků: 191 | Autor je: Recepční v lázních

Tak se přidám i já.
Na začátek - zaujal mě název a jsem hodně zvědavá, jak spolu budou tyto dvě roviny dění souviset Smiling
Byl to teda kusanec, musím uznat. Dva díly jsou holt dva díly. Děj sice brzdí Tobiramovy myšlenkové pochody, ale někdo se rád vrtá v podrobnostech Eye-wink
Události - ač se zpočátku nezdály příliš drastické - se drastickými nakonec staly. Chudák Touta, je mi ho docela líto Sad
Hodně mě pobavily události vyprávěné "třetí osobou". Především boj Asumy (taky jsem si myslela, že je to syn Třetího Laughing out loud) a neznámého Uchihy a Asumova debata s Idarym na téma veselé společnosti a krásných žen Laughing out loud

A teď rady ke psaní:
Všimla jsem si, že často vynecháváš otazníky (občas i vykřičníky) v přímé řeči, která (přestože je otázkou/výkřikem, zvoláním) se nakonec jeví jako suchá poznámka. Je to otázka - dám otazník a můžu napsat "poznamenal na půl pusy, zabručel" a tak dál Eye-wink
Za další jsou to čárky, ale s tím máme problém asi všichni Laughing out loud Možná využij odkaz na nástěnku od Akumakirei, tady na Konoze ti s tím někdo určitě rád pomůže Smiling
A v neposlední řadě jsou to překlepy. Jak se říká - autorská slepota se zlo. A je to pravda. Člověk kolikrát rychleji myslí, než píše, anebo zmáčkne klávesu vedle či přehodí písmenka (a ze slova spát je najednou psát). Je dobré si to po sobě přečíst, zvlášť v takhle dlouhém příspěvku. Kolikrát se taky chytám za hlavu, jakou blbost jsem zase napsala Laughing out loud

To by bylo asi vše Smiling
Je skvělé, že ses odvážil něco napsat, autorky převažují nad autory. Možná je to škoda.
Moc se těším na další díl Z lásky Máš u mě plný počet bodů za odvahu Ino ti gratuluje!

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, So, 2017-08-26 21:09 | Ninja už: 3303 dní, Příspěvků: 1861 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Vítej v FF sekci, ať se ti u nás líbí, je skvělé vidět novou tvář! Smiling
Příběh je pěkný a zajímavý, zvlášť (zatím) pro tvůj výběr ne tak používaných postav. S Tobiramou sis u mě (nevýznamně xD) šplhl, moje oblíbená postava, ale povídek na ni je málo, škoda toho. Hashirama mi tu připomíná Naruta. Taky by je nenechal ve štychu. A Tobirama ukazuje skrze přiznání, jak by vydržel prodání nebo zabití přítelovi rodiny, svoji tvrdost. Pěkné dodržení charakterů.
Zaujal i Asuma, nejdřív jsem si myslela, že se jedná o našeho známého Asumu, ale neseděl mi tam věkem. Pak jsem pochopila, že to bude jiná osoba.

Když žádáš kritiku - možná ty postavy někdy až příliš mluví. Nebo alespoň Tobirama je možná někdy až moc ve svých myšlenkách ukecaný, všechno vysvětluje do detailů, i když by nemusel. Ale to je asi věc názoru a osobního vkusu.
Jinak píšeš hezky, akorát pozor na chyby; velká písmena uprostřed věty, chybějící čárky, jinde naopak přebývající. Co jsem zběžně viděla, to jsem opravila, ale poprosím na to příště více mrknout. Pokud máš zájem, existuje tu Inzertní FF nástěnka, kde zkušenější nabízejí pomoc ostatním, stačila by jen oprava těchto malých detailů, sloh je jinak dobrý Smiling Třeba by se někdo ochotný našel.
(Tu zprávu nahoře jsem ti vložila do hide; pro autorské poznámky je tu pole Poznámka, ovšem někteří potřebují dát info před text - v pořádku, ale je lepší to v případě delšího pojednání schovat. Oni to rozkliknou Smiling)

Doufám, že ti chuť vydrží i dále a přeji nápaditou Múzu Smiling

.Seznam FF, Poslední FF: Za spadlou oponou | Oči z listí | Oblačno, místy zataženo 6/
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights..