manga_preview
Kapitola 14

První krůčky

Čekal sykot. Zlověstný. Tichý. Vábivý. Svůdný sykot, který ho ukolébá a až zanikne... To nevěděl. Nikdo by to neměl vědět, ale zaručeně ho měl slyšel. Tak proč ne? Proč slyší jen zdlouhavou ozvěnu ohlušujícího ticha? Chtěl si prsteníčkem pročistit zvukovod, aby uvolnil cestu nezbytnému zvuku. Ironicky by se pousmál, když mu došlo, že mu nezbyl žádný prsteníček, kterým by to dokázal, ale neměl na to sílu.

Jen ležel. Možná. Ne, určitě ležel, jak jinak by mohl existovat, když ho pomalu přestává poslouchat i ten poslední sval v těle? Hadrová panenka pohozená v koutě. Ležela by? Představil si zhroucenou vycpanou karikaturu lidského děvčátka s končetinami nepohodlně snad až komicky rozhozenými a tentokrát mu koutek úst málem zacukal doopravdy.

Pootevřel nateklé oko. Jen na štěrbinku, dost velkou, aby odtrhl zasychající krev a poodhalil mléčnou mlhu. Netroufal si mrknout, aby opar zahnal, či se snad pokusil zaostřit. Principem mrknutí je přeci jen vrátit víčko do opětovně otevřeného stavu a dost pochyboval o tom, že to jeho víčko momentálně ví. Už jen nadzdvihnout ho, ho stálo jistě pár definitivních úderů posledního vzdorně se bránivšího svalu.

Tiše pozoroval mlhu. Vpíjel se pohledem do bledé tmy a hledal světlo. Jasné. Jiskřivé. Oslepující. Konejšivé světlo, které ho obejme, obklopí, splyne s ním a pak... To nevěděl. Nikdo by to neměl vědět, ale zaručeně ho měl spatřit. Napadlo ho, že možná žhne více vpravo, tam kde ani periferně levým okem nedohlédne. Nedostupné tiché světlo, které ho mohlo nutit k dalšímu ironickému úsměvu, ale nejspíš už přišel o smysl pro humor.

Nepropustný jednolitý hustý dým ho přivedl k názoru, že leží na zádech. Zkrvavený pohled tak jistě upíná k nebi a vata, co vidí, je nejspíš jen hustá oblačnost. Co na tom, že byla zaručeně noc. Co na tom, že zářily hvězdy, pokud se na ně kdy dokáže rozvzpomenout. Co na tom? Není hadrovou panenkou v koutě nedůstojně zhroucenou! Byť nemá, co by komicky rozhazoval.

Temná noc s nádechem tušené modři přeci jen nakonec přebrala vládu nad jeho vědomím. To když víčko nekontrolovatelně kleslo a řasy se opět slepily se zkrvaveným obličejem. Ale kde jsou ty hvězdy? Pohasly? Všechny najednou...? Jeho úvahy přerušil sykot. Zlověstný. Tichý. Vábivý. Svůdný sykot, který ho něžně ukolébá. Věděl to! Věděl, že přijde. Syčivý aplaus na znamení, že se duše monumentálního válečníka jednoduše vytrácí. Jak prosté. Čisté. Uklidňující. Jen ten pleskavý zvuk rušil klidnou chvíli. Kap. Teď zase! Mokrý, čvachtavý odpočet dopadajících slin a naprosto nemístné zavrčení.

Už si nevzpomínal. Zapomněl na hvězdy, na mlhu i na hadrovou panenku. Zapomněl na první krůčky svého synka doprovázené zvonivým skřípajícím smíchem nahánějícím husí kůži. Zapomněl na drobné nožky cupitající jedna za druhou a za třetí a za čtvrtou...

Poznámky: 

Pokud tuhle povídku někdo skutečně pochopil, má můj obdiv.
Pro těch 100% z vás ostatních tu mám malé vysvětlení. Zamyslela jsem se, jak by to mohlo dopadnout, kdyby Minato tenkrát uvažoval racionálně a rozhodl se pro život se synem místo hloupé mučednické smrti. Jak by to mohlo dopadnout, kdyby namísto záchranných brzd v podobě své nebo Kushininy chakry do Naruta zapečetil rovnou celou Lišku...
A než mi připomenete, že takhle by před smrtí nikdo neuvažoval, tak souhlas, ale o to mi nešlo.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, Čt, 2017-05-11 12:11 | Ninja už: 3249 dní, Příspěvků: 7019 | Autor je: Lékařský ninja

Nebudu ti lhát, zcela jsem to nepochopila, ale zbytek jsem vnímala jako koutkem oka, jako mžik, který zmizel stejně rychle jako se objevil.
To tvoje přirovnání k panence bylo sugestivní a trefné, vyvolalo to ve mě pocit hororu, že je jen oběť čekající na konec.
No, a ten konec... vidina toho, co se stalo jeho synovi, důsledek činu, za který musel zákonitě zaplatit. Akce a reakce.
Vskutku excelentní výkon.

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, So, 2017-05-13 18:00 | Ninja už: 2865 dní, Příspěvků: 2106 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Jak jsem psala v poznámce, nečekala jsem, že bude povídka pochopena. Ale jestli i tak se ti zamlouvala a dokonce jsi v ní našla i trochu toho hororu, jsem moc ráda. Děkuji Smiling

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, St, 2017-05-10 21:54 | Ninja už: 221 dní, Příspěvků: 620 | Autor je: ONLINE, Prodavač v květinářství Yamanaka

Ako som sa začítala, nabehli mi pocity, ako pri pozeraní diel V.V.Kandinského. Kurama je jasný. Monumentálny bojovník je asi Naruto spokojne pohltený líškou a má svätý pokoj: "Není hadrovou panenkou v koutě nedůstojně zhroucenou! Byť nemá, co by komicky rozhazoval." A obraz môžeme zarámovať a uviesť na vernisáž Smiling

Môj obrázok je darček od zlatej duše, vynikajúcej spisovateľky a vzácneho človeka, Akumakirei, ktorej zo srdca za všetko ďakujem Smiling

Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, So, 2017-05-13 17:58 | Ninja už: 2865 dní, Příspěvků: 2106 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Tvůj komentář je pro mě dost rozporuplný. Na jednu stranu mě neskutečně těší, že jsi povídku přirovnala ke Kandinskému, protože, i když na něj jsem si zrovna nevzpomněla, chtěla jsem, aby povídka působila nějak takto. Na druhou stranu byl Naruto s Kuramou jen v posledním odstavci. Ale to vlastně vůbec není podstatné. Důležité je, jestli to zanechalo nějaký dojem a já doufám, že alespoň maličko ano. Děkuji Smiling