manga_preview
Tlumočení B 16

Hanae, kapitola 3.

„Fajn, takže, proč hledáš se mnou Itachiho hrob?“ sedla si pohodlněji a napila se čaje.
„Protože jsem jeho bratr,“ odpověděl, jako by to bylo samozřejmé.
„Takhle to nikam nepovede,“ zarazila ho hned na začátku, „prosím, pověz mi pravdu.“
Sasuke se mírně zavrtěl na židli, věčný ledový klid ho opouštěl. Přišlo mu bláznivé, svěřovat se náhodné dívce, kterou potkal, ale její slova ho vábila a co víc, slibovala odpuštění, po kterém teď toužil tak, jako předtím po pomstě.
„Máš pravdu,“ řekl neochotně, „ale já... není to pro mě jednoduché.“
„Co se dá dělat, jestli mi to nemůžeš říct...“ bezradně seděla s nohama pod bradou a přemýšlela, jak to vyřešit.
„Řekni mi, co o mě víš,“ ozval se Sasuke.
„Popravdě, moc toho nevím,“ řekla stále zamyšleně, „říká se, že Itachi zabil celý klan až na tebe a potom se z něho stal nukenin a přidal se k Akatsuki. A pak se názory trochu rozcházejí, ale mírně převažuje přesvědčení, žes´ ho zabil.“
„Víš to, co všichni ostatní, ukážu ti celý příběh a ty mi pak povíš ten svůj,“ a vzal ji do světa sharinganu. Udělal to ze dvou důvodů, bylo pro něj snazší nechat vyprávět příběh skoro jako film a taky se chtěl pojistit, aby mu Hanae neutekla. Aby neměla jinou možnost a musela mu povědět svojí story. Jen si neuvědomil, že je jiná než jakýkoliv jiný ninja a její schopnosti jsou naprosto unikátní. Hanae na jeho hru přistoupila, protože neměla jiné možnosti. Potřebovala ho a potřebovala získat jeho důvěru. Koneckonců, kdo ví, jak bude vypadat rituál, kvůli kterému hledá Itachiho. Třeba nakonec bude patřit do rodiny.

Sasuke jí „odvyprávěl“ celý příběh, ale nepustil ji ze svého světa. Nechal ji chvilku vstřebat, co se dozvěděla. Byla první člověk, komu se přiznal snad úplně ke všemu, ale sám sobě přísahal, že kdyby mělo hrozit nebezpečí, že něco vyzradí, okamžitě ji zabije. Sám toho chtěl říct mnohem méně, ale přesto, že byli v jeho světě, něco ho malinko ovlivňovalo a on najednou zneklidněl. Zato Hanae seděla zcela klidná, i když jí příběh vyrazil dech. Na její tváři se nezračilo nic z toho, co prožívala vnitřně a snažila se utřídit si myšlenky. Když se jí to jakž takž povedlo, usmála se na Sasukeho a dala se do vyprávění.

„Říkala jsem, že se jmenuji Hyuuga Hanae. To jméno mi dala moje matka avšak je po otci. Otec pochází z hlavní rodiny tohoto klanu. Když byl mladý, spolu s mojí matkou se do sebe zamilovali, ale ona nebyla z jeho klanu. Dovedeš si představit, jaký to byl problém, ale mladá láska nevidí překážky. Asi po třech utajených letech vztahu Hiashimu oznámili že mu vybrali vhodnou dívku a bude se ženit.
Ten den mohl být obyčejný. Mírně foukal vítr, svítilo slunce, byl o jaro. Květiny pomalu rozkvétaly, snad jakoby se ještě styděly. Ranní rosa už oschla a slunce stoupalo po obloze. Kaiyo seděla pod stromem a tiše si zpívala. V ruce držela pár stébel trávy a dívala se nepřítomně před sebe. Celá šťastná se těšila na svého miláčka, se kterým se měla setkat. Nebyla ve vesnici, takové setkání by tam bylo příliš nápadné, ale mimo ni měli svoje tajné místo. Byla zvyklá, že občas přišel později, jeho povinnosti coby dědice klanu se pořád zvětšovaly. Křoví se hnulo a před ní se objevil Hiashi. Jeho zarudlé oči prozrazovaly, že není něco v pořádku, ale nebrečel. Pozdravili se a on si k ní celý vyčerpaný položil hlavu do klína. Kaiyo mu chtěla něco říct, ale když ho viděla, nechtěla ho ještě víc rozrušovat a tak ho jen hladila po hlavě. Nikdy na sebe neměli dostatek času, vždy si pro sebe ukradli chvilku a pak se z ní těšili mnohonásobně déle, než trvala ona sama.
„Počkej tu na mě zítra, prosím,“ řekl Hiashi, když se blížila chvíle, kdy se měli rozejít ke svým povinnostem.
„Zítra?“ podivila se Kaiyo, protože obvykle trvalo nejméně týden, než se sešli a občas našla jen malý papírek ve skrýši s pár něžnými slovy a s omluvou.
„Ano, zítra,“ nechtěl to Hiashi dál rozvádět, doufal, že ho napadne, jak vyřešit neřešitelnou situaci.
„Stalo se něco?“ nesměle se zeptala jeho dívka a doufala, že nic.
„Jenom jsem trochu unavený a zítra mám trochu času navíc,“ zalhal její chlapec a snažil se, aby se mu při tom nezadrhl hlas.

Domů přišel bez nálady, celý skleslý. Trochu počítal s tím, že se tohle může stát, ale vždy si říkal, že je na to ještě moc mladý a třeba se s Kaiyo rozejdou. Ale nestalo se a původní rozptýlení a zpestření života bylo najednou mnohem vážnější. Mísily se v něm dva pocity, touha po něčem novém, po vzbouření se proti pravidlům a zároveň smysl pro rodinnou povinnost a fakt, že byl dědicem klanu. Sám sobě nadával, že se dostal do takové situace, ale co mohl dělat.
„Za měsíc budeš mít svatbu,“ oznámil mu jeho otec bez obalu. Předchozí den mu sdělil, že pro něj vybral vhodnou dívku a dnes byl domluvit svatbu.
„Ale otče, to je tak narychlo,“ nesměle namítl, protože jeho otci se neodporovalo.
„Dívka potřebuje čas na přípravu, ne ty. A jestli jí stačí měsíc, tobě stačí také,“ usadil ho Hyuuga starší.
„Ano, otče,“ Hiashi jenom smutně sklopil hlavu. Nedokázal mu odporovat tváří v tvář a šokovalo ho zjištění že v jeho přítomnosti se vždy podvolí.
„Totiž otče,“ pokusil se ještě jednou hájit sebe, „co kdybych si dívku vybral sám?“ Ta slova ho stála hodně odvahy a během nich se mu neodvážil podívat do očí.
„Hiashi, jsi dědicem klanu, nemůžeš brát svůj sňatek na lehkou váhu! Ale to už jsem ti říkal tolikrát. Nejde o tebe, jde o blaho celého klanu. Copak jsem vychoval sobeckého sebestředného syna? Ne! Zítra seženeš zásnubní dárek a pozítří půjdeš dívku požádat o ruku,“ vyhnul se tentokrát kupodivu dlouhému proslovu, o to větší důraz však kladl na to, co řekl.
„A neopovažuj se něco namítat,“ dodal pro jistotu, „vlastně jestli někoho máš, tak se s ní okamžitě rozejdi nebo to udělám za tebe.“ Otočil se a odcházel a když Hiashiho míjel, zlověstně zašeptal: „Vím o vás. Jestli ti jde o její dobro, tak se s ní zítra rozejdeš!“

Stále otřesený Hiashi došel na smluvené místo. Ani se nesnažil se nějak skrývat. Vyčítal si, že selhal. Jak ho jen mohlo napadnout, že jeho otci by něco mohlo uniknout. Sice byl muž, ale celou noc probrečel a kruhy pod očima jen dotvářely jeho už tak strhaný výraz. Kaiyo se ho skoro lekla, když ho spatřila. Objala ho a zajela mu rukou do vlasů. On však jen nehybně stál. V noci se rozhodl pro povinnost a teď se s ní jen musel rozejít. „Jen.“
„Kaiyo,“ začal, „co znamená tvé jméno?“ zeptal se, přestože to dobře věděl.
„Odpuštění,“ a když viděla jeho tvář, dodala, „odpustím ti všechno na světě.“ Ukončila jejich vztah, aniž by to věděla.
„Odpustíš mi tedy, když se s tebou rozejdu?“ zeptal se.
„Ale miláčku, co tě to napadá? Ty mě jenom zkoušíš viď?“ usmála se, ale značně znejistěla, když jí neodpověděl a ticho mezi nimi se prodlužovalo.
„Řekni, že je to vtip, hodně blbý vtip, ale nemyslíš to doopravdy,“ zaprosila. Podíval se na ni a pomalu zavrtěl hlavou.
„Promiň,“ bylo jediné, co řekl a potom se prostě otočil a odešel, ani se neohlédl. Nechtěl loučení prodlužovat a doufal, že to Kaiyo nějak přijme.
„Kaiyo, tvoje jméno znamená odpuštění, odpusť mi tedy. Odpusť mi, že jsem tě nemiloval natolik, abych byl schopný tě obhájit před otcem, odpusť mi, že jsem ti neřekl dřív, že tohle může nastat, odpusť mi že jsem tě okouzlil,“ šeptal tiše, když odcházel.
„Mé jméno znamená odpuštění, ale odpustit ti nedokážu. Neodpustím ani tobě, ani tvému klanu. Dítě, které se mi narodí, tvoje dcera nebo tvůj syn, jednou přijdou a zabijí tě. Oni vykonají mou pomstu, pro kterou obětuji svůj život tak, jako jsem ho obětovala já pro tebe. Tak přísahám,“ šeptala stejně tiše ona.

Matka pak odešla z vesnice, protože se nemohla dívat jak se Hiashi připravuje ke svatbě. A také se jí to zdálo bezpečnější vzhledem k jejímu ještě nenarozenému dítěti – tedy mě. Útočiště našla u starého poustevníka, který žil tady, kde se nacházíme teď, a naučila se od něj všelijaké moudrosti a pečetící techniky. Část dne vždycky trávila na lovu a mě svěřila na hlídání poustevníkovi. Byl slepý, velmi starý a moje matka si s ním víc a víc povídala, až mu jednoho dne svěřila svůj příběh. Když se dalšího večera vrátila, zaskočilo ji hrobové ticho. Pospíchala ke mě a strnula hrůzou, když viděla tu spoušť. Poustevník byl členem klanu Hyuuga, který odešel do hor, aby sbíral moudrost. Když zjistil, že moje matka usiluje o pomstu, zapečetil mě tak, abych nemohla nikdy zabít nikoho z klanu. Byla to jedna z nejnáročnějších pečetí a přestože jsem byla malé dítě, bránila jsem se, jak jsem mohla. Bolelo to. Na ochranu klanu obětoval svůj život, což mojí matku rozčílilo ještě víc. Snažila se mě té pečetě zbavit, ale dokázala ji pouze zmenšit a trochu potlačit, ale ne moc. Celé dny pak ležela v knihách a objevovala svoji vlastní pečeť, která by měla opačný účinek a to sice že budu muset zabít někoho z klanu. Trvalo jí 15 let, než na to přišla. A pak, když jsem to nečekala, to udělala. Zapečetila mě svým životem, silou mnohem větší, než měl poustevník, protože z něj už život vyprchával. Přes jeho pečeť položila svou a moje bolest od té doby nikdy nepřestala, jen se mění její intenzita. Moje matka teď žije v pečeti na mém těle. Nechala mi jen pár pokynů, co mám dělat a jak se můžu pečetě, vlastně obou, zbavit. Další dny jsem se učila o sebe starat a žít s bolestí. Ta, jak mi matka psala, mě má dohnat k pomstě a čím víc s ní budu otálet, tím víc mě to bude bolet. A pak ta věc s Itachim, jen on mi prý může pomoci s mojí jedinečnou technikou. Také mi zanechala základy mých technik s tím, že si je mám dodělat. Zbylých 5 let jsem putovala a sháněla informace o Itachim, přemýšlela nad instrukcemi, informacemi a radami, které mi dala matka a zároveň zlepšovala svá jutsu. A pak jsem narazila na tebe.“

Sasuke zrušil sharingan.
„Promiň, že jsem ti nevěřil. Jdeš za pomstou, tomu rozumím. Já sám jsem za ní taky šel, ale rozmysli se, aby tě to pak nemrzelo,“ na Sasukeho to byla nesmírně vyspělá řeč.
„Věděla jsem o tom. A i o tobě jsem toho věděla víc, než jsem ti řekla, ale teď už si snad věříme,“ ušklíbla se Hanae, ale hned pokračovala, „rozdíl je v tom, že tys´ od začátku chtěl pomstu, ale já ji nechci. Nechci se mstít, chci to jen zastavit. A doufám, že mi Itachi pomůže.“
„Aha,“ řekl poněkud zklamaně. Líbila se mu představa, že nebude špatný jen on sám. Bylo to něco, za co se teď styděl i když se tvářil pořád stejně tvrdě.
„To moje matka se chtěla mstít a nezapomeň, tebe v tom podporoval tvůj bratr, aby ses mstil,“ snažila se ho povzbudit Hanae, která hned uhodla, kterým směrem se ubírají jeho myšlenky.
„To je fakt, on s tím začal,“ řekl typicky sourozeneckou větu, ale o poznání přívětivěji.
„Řekli jsme si svou minulost, ale pořád jsi neodpověděl na moji otázku,“ nezapomněla Hanae, na co se ptala.
„Mám pocit, jako kdybych mohl tímto částečně odčinit to, co jsem udělal. Třeba znovu ožije,“ zadoufal.
„To beru,“ byla spokojená s odpovědí, „tak pojďme vymyslet plán. Protože jsem si skoro jistá, že se mě bude chtít můj otec zbavit a já bych mu ráda vysvětlila, jak se věci mají.“

Poznámky: 

Příběh se sice ubírá k cíli, ke kterému chci ale začíná se ubírat trochu jinak, než jsem chtěla. Chtěla jsem psát o Itachim, hlavně o Itachim, a on je zatím na fotce a ve slovech. Tak snad se k němu dostanu nějak blíž, ale myslím, že to ještě nějakou dobu potrvá. A také začíná mít tahle série více dílů, než jsem plánovala.- Toť z průběhu psaní Smiling

Snad se to dobře četlo a líbilo Laughing out loud

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Vířivá
Vložil Vířivá, St, 2017-03-22 23:50 | Ninja už: 1587 dní, Příspěvků: 176 | Autor je: Recepční v lázních

Krása. Těším se na další díl Smiling

Obrázek uživatele Havraní princezna
Vložil Havraní princezna, St, 2017-03-22 23:54 | Ninja už: 249 dní, Příspěvků: 277 | Autor je: Recepční v lázních

Díl jsem dopsala rychleji, než jsem plánovala a už je tu. Smiling


Obrázek uživatele Kutulumototo
Vložil Kutulumototo, So, 2017-03-04 18:38 | Ninja už: 305 dní, Příspěvků: 476 | Autor je: Účastník Irukova doučování

Odkrývá se nám minulost Hanae, moc zajímavé. Krásně se vyvíjí. Já jsem ráda, že se věnuješ hlavně Hanae, přijde mi to zajímavějčí než psát hlavně o Itachim. Určitě tak pokračuj Laughing out loud děkuji za počtení a těším se na další díl.

Seznam FF

Tady Laughing out loud

Obrázek uživatele Havraní princezna
Vložil Havraní princezna, Út, 2017-03-21 16:23 | Ninja už: 249 dní, Příspěvků: 277 | Autor je: Recepční v lázních

Hanae je hlavní postava a bylo by divné, kdybych se jí nevěnovala. Jen jsem tu povídku chtěla psát úplně jinak a víc tam Itachiho zapojit, ale jeho scéna teprve přijde.

Další díl mám rozepsaný, snad ho dopíšu během tohohle nebo příštího týdne. Laughing out loud


Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, St, 2017-03-01 22:05 | Ninja už: 3307 dní, Příspěvků: 7091 | Autor je: Pečetící ninja

K tvé poznámce. Tak to znám až moc dobře, kdy si povídka žije vlastním životem, který si jí vdechla. Povídka je jako dítě, chvílí tě poslouchá a pak si dělá co chce, aniž by následovala tvých pocitů a přání.
Mě se Hanae líbí tak jak je. Není potřeba nic měnit a jsem zvědavá, co chce Sasuke vymyslet. Eye-wink

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele Havraní princezna
Vložil Havraní princezna, Út, 2017-03-21 16:20 | Ninja už: 249 dní, Příspěvků: 277 | Autor je: Recepční v lázních

Tak to jsem teda zvědavá kolikrát se ještě změní. Ale když se na to podívám a odmyslím si konec, který znám jakožto autor Laughing out loud , tak to nevypadá zas tak zle. Děkuji za nový pohled na mou povídku, který jsi mi dala. Smiling


Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, St, 2017-03-01 21:52 | Ninja už: 279 dní, Příspěvků: 860 | Autor je: ONLINE, Konohamarova chůva

Prečítala som ani nedýchajúc Smiling Veľmi dobre, že mieniš dôkladne rozvinúť dej a necválaš zbesilo ku koncu Smiling Veď si načrtla toľko otáznikov, že čitateľ sa môže len tešiť na tvoje riešenia Smiling Ani sa nečudujem, že Hiashi je čudák, keď sám prežil nešťastný vzťah. Desí ma, že matka bola schopná tak príšerne zaťažiť svoje dieťa - Hanae. Bohužiaľ, podobné situácie nastávajú aj v reálnom živote Sad Ešteže má Hanae možnosť prekliatie eliminovať. Veľmi je mi sympatická, že nechce pomstu a je aj empatická. Možno ona bude Sasukeho svetlom v temnote a vzájomne si pomôžu vo svojej biede, prajem im to obidvom Smiling Náš drahý Itachi určite dostane svoje miesto, pripomína mi v tvojom príbehu Ariadninu niť Smiling L Arpet, len píš, tento príbeh je nádherný vo všetkých aspektoch Smiling

Môj obrázok je darček od zlatej duše, vynikajúcej spisovateľky a vzácneho človeka, Akumakirei, ktorej zo srdca za všetko ďakujem Smiling

Obrázek uživatele Havraní princezna
Vložil Havraní princezna, Út, 2017-03-21 16:28 | Ninja už: 249 dní, Příspěvků: 277 | Autor je: Recepční v lázních

Děkuji ti za komentář, který mě velmi potěšil. Ráda vytvářím otázky a pak na ně odpovídám.
Původně se mi minulost Hanae nechtěla tak rozepisovat, ale šlo to nějak samo. Laughing out loud Někteří lidé jsou veskrze sobečtí, ale záleží na okolí, jestli se nechá ovlivnit. Pro Sasukeho jsem plánovala mnohem menší roli, ale nějak se ho nemůžu zbavit, tak ho tam ještě chvíli nechám. Laughing out loud Ano, Itachi dostane svoje místo, ale už teď vím, že bude trochu jiné, než jak jsem plánovala.

Ještě jednou děkuji. A další díl už je rozepsaný. Eye-wink


Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, St, 2017-03-01 21:06 | Ninja už: 2923 dní, Příspěvků: 2104 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Povídka nese její jméno, takže mě se fakt, že se věnuješ více jí než Itachimu, zamlouvá. Líbí se mi i propracovanost její minulosti. Klidně tímto směrem ještě pokračuj Smiling

Obrázek uživatele Havraní princezna
Vložil Havraní princezna, St, 2017-03-01 21:53 | Ninja už: 249 dní, Příspěvků: 277 | Autor je: Recepční v lázních

Děkuji Smiling