manga_preview
Tlumočení B 16

Hanae, kapitola 2.

Pěkně si mě omotala kolem prstu. A stačilo jí na to pár vět. Kdyby jen nemluvila o Itachim, to bych jí snad ani neodpověděl. Od té doby, co jsem ho zabil, mám v sobě prázdno a každá zmínka mi rozechvěje vnitřnosti. Je to tak otravné, huh. Povzdechl si a odvrátil hlavu k oknu. Slunce pomalu zapadalo, mohl by to být docela dobře romantický večer – pro normální lidi, ne pro něho. Každý západ slunce mu připomínal prolitou krev lidí. Krev tisíce lidí, kterou někdo rozlil po obloze. Matně tušil, kde je hrob jeho bratra. Tam, kam ho Tobi po „té události“ odnesl. Snad mu to pak později říkal, ano, ano, vzpomněl si, kterým směrem se vydat. Doufal, že se nezdrží déle než pár dní. Čas od času se takto „ztratil“ z vesnice. Byl zvyklý pracovat sám a chránit svou vesnici po svém a rozhodl se, že tentokrát to nebude jiné. Hokagemu jen vzkázal, že bude chvíli pryč – tak to měli domluvené. Žádné omezování, ale vždy oznámí když odcházel a když se zas vrátil do vesnice. Navečeřel se a sbalil si věci.
„Je pomalu čas jít,“ řekl si tiše pro sebe.

„Vy čtyři je, hlavně tu holku, budete sledovat,“ nařídil stroze, „ty a ty – chci od vás podrobnou zprávu, chci vědět co dělají, o čem si povídají a taky chci vědět, jestli ta holka má Byakugan!! To především!!!“ Křičel na ně a jim bylo jasné, že jestli nesplní jen část mise, nemají se k němu vracet. Ale zároveň byla v jeho křiku naléhavost a také strach.
„Ty a ty,“ ukázal na druhé dva, „vy jste bojová část jednotky, zajistíte hladký průběh mise. Nechci, aby vás odhalili. JASNÝ?!“
„Ano, pane!“
„Chci informace naprosto o všem. Rozchod.“

Krok, nádech, výdech. Krok, nádech, výdech. Byl nov. To bylo vždycky nejhorší. Temnota noci násobila temnotu pečetě. Pořád jí to překvapovalo, jak silná bolest to vlastně je. A psychicky na tom taky nebyla úplně nejlépe. Dopadala na ni tíha bolesti, kterou nesla její matka. Tíha nesmyslných pravidel, která akorát ničí lidem život. Tíha vyhnanství a samoty. Každou noc kdy byl měsíc v novu jí našeptával rozverné myšlenky temné strany. Tak to nesnášela. Tolik toužila zastavit ten koloběh zla a temnoty, chtěla rozzářit slunce, zažehnout oheň, který nikdy nevyhasne -- všechno marně. Přemáhala se při každém kroku. Jestli s ní půjde, jestli jí ukáže Itachiho hrob, pak musí jít po jeho boku. Nemůže se rozložit do jednotlivých vět, slov, vzdechů. Nemůže cestovat způsobem, který se byla nucena naučit. Posadila se ve stínu stromu a čekala na něj, až se objeví.

Objevil se chvíli po tom, co přišla. Na sobě nedal nic znát, ale uvnitř byl nervózní. Najednou nevěděl, jak by měl reagovat. Všechny vzpomínky, které na něj měl, mu vířily v hlavě. Přišla k němu, hlavu stále mírně skloněnou, aby jí neviděl do tváře. V téhle vesnici to tak bylo bezpečnější.
„Tak co?“ Zeptala se s nadějí v hlase místo pozdravu.
„Myslíš si snad, že to řeknu někomu cizímu?“ Zavrčel. Také místo pozdravu. Co se to se mnou děje? Já přece už takový být nechci. Nechci! Pomyslel si.
„Nejsem cizí, já - “ zarazila se.
„Uhm, vím směr. Tedy, myslím si, že ho vím,“ odpověděl nakonec. Co to sakra mělo být? Jak není cizí?
„Kudy a kam mám tedy jít?“
„Se mnou. Taky chci ten hrob najít,“ řekl pomalu, jakoby si to ještě rozmýšlel. Když vypustil z úst poslední slovo, otočil se a rázně vykročil. Doufal, že se brzy dozví, co je to za holku, ale vypadala stejně nemluvně, jako on. Nedíval se, jestli ho následuje, věděl, že bude. Když udělala první krok, její tělo se ocitlo v jednom ohni, při druhém kroku jí bolest probodávala, jako malé jehličky. Oči se jí zaleskly, ale statečně kráčela vpřed. Nečekala, že půjde tak rychle, ale musela se mu přizpůsobit. V momentě, kdy vyšli z vesnice byla o nich podána první zpráva.

Ozvalo se zaklepání a dovnitř vešly dvě postavy. Osoby bez tváře, bez soucitu.
„Co po nás chceš,“ ozval se starší z nich trochu neuctivě.
„Chci, abyste tu byli a v momentě, kdy se to potvrdí, zabijete jistou dívku,“ snažil se přehlédnout jejich hrubost, protože je potřeboval.
„Takže tu budem´ pár dní zevlovat a pak někoho sejmem? Ale zaplatíš nám i ten čas, co se tu budem´ flákat,“ ušklíbl se pro změnu ten mladší.
„Když to jinak nejde. Tohle je pro mě opravdu důležité. Zůstaňte mi nablízku, ať vás kdykoliv můžu povolat,“ chystal se odejít.
„Hej, a co plat?“ Tázavě se na něj podívali oba dva. Znovu si tedy sednul a pustli se do zdlouhavého vyjednávání. To že je potřeboval neznamenalo, že zaplatí dobrovolně víc, než bude muset. Byl ochotný zaplatit víc, oni to věděli a využili toho, ale nakonec se přece jen dostali k přijatelnému kompromisu pro obě strany.

„Prosím počkej,“ ozvalo se o dva metry za ním. Posledních pár kilometrů za ním zaostávala a šlo se jí pořád hůř a hůř. Držela se za boky, kde byla bolest největší. V těle jí pulsovaly snad všechny žíly, prudce se nadechovala a čelo měla orosené. Byly dvě hodiny po půlnoci, to bylo obvykle nejhorší z celé té noci. Napůl se otočil: „Jestli budeš pořád tak pomalá, tak se ti ztratím a beze mě to nenajdeš.“ Sám by šel mnohem rychleji a štvalo ho, že poslední hodinu, možná i víc, zpomalovali.
„Omlouvám se,“ řekla už asi po desáté, aniž by to tak skutečně cítila.
„Byakugan!“ Řekla tiše, i když věděla, že jeho očím nic moc neunikne. Chtěla se ale ujistit, že z vesnice je nikdo nesleduje. Prohledávala okolí metr po metru. Nikde nic. Těsně před tím, než skončila si všimla pohybu, záblesku čakry. Viděla ji jako krátký malý pohyb. Nevěděla kdo to je, ale stačilo to k tomu, aby měla podezření. A díky tomu byla ještě dosud naživu.
„Hej,“ prudce dýchala a po čele ji stékal pramínek potu, „máme společnost.“
„Jak to víš?“
„Prostě to vím,“ nasadila opět tvář bez výrazu, „ale ještě nejsou úplně u nás. Vypadá to, že se přibližují, ale zároveň si udržují odstup.“
„Měl bych o tobě vědět víc, jestli máme být spolu na cestě,“ přestal se snažit o hraný nezájem. Popravdě, tohle ho začínalo zajímat víc a víc, právě proto, že toho moc nevěděl.
„A já bych ráda věděla, kdo jsi,“ opáčila mu klidně, ale tvář se jí zkřivila, když vykročila. Přišel k ní blíž, aby jí pomohl, ale ona jen zavrtěla hlavou.
„To nemá smysl, jsem příliš vyčerpaná.“ Ta pitomá pečeť, s každým novem je to horší a horší. Má mě to donutit k pomstě, jedině tak se toho zbavím. Dobře to matka naplánovala, i když nechci, bolest mě časem donutí. Ahgrr.
„Podej mi ruku, myslím že bychom si měli dnes odpočinout. Pokud mi tedy věříš,“ dodala se špatně skrytým podtónem výsměchu.
„Nevěřím ti, ale věřím sobě, že dokážu odkudkoliv dostat,“ odpověděl ve stejném tónu.
„Potřebuji si odpočinout, dneska toho moc nezvládnu,“ sesunula se na zem, vyčerpaná neobvyklou námahou, „zítra už to bude v pohodě.“ Téměř. Pomyslela si.
„Stačí, když mi podáš ruku. Já nás rozložím na slova a přenesu na jiné místo, kde budeme moct zbytek noci bezpečně odpočívat.“
Beze slova jí podal ruku a čekal, co se stane. Zaslechl známé verše a slyšel je jasně po celou dobu. Poprvé slyšel celou báseň, poprvé mohl vnímat její slova a snažit se jim porozumět.

Tma se kolem rozprostírá,
je zima, nebe se drolí,
vítr se po planinách honí,
strach mě svírá.

Ticho co proniklo mi
do morku kostí,
samotu hostí,
ze slov jsou němé rýmy.

Vzrušený šepot žene se vzduchem,
ze slov se zhmotním já,
na dlouhé cestě kde něco hledám,
na dlouhé cestě za osudem.

Ze slov se zhmotní Květina,
já země nedotknu se,
cestuji pouze vzduchem,
z mé krve vstane mrtvý Hrdina.

Když zmizeli, nedaleko se náhle objevily čtyři postavy. Zahalené a velice schopné. Byly dost blízko na to, aby je mohly sledovat a dost blízko na to, aby slyšely jejich rozhovor, ale zároveň dost daleko na to, aby neslyšely některá, méně i více důležitá slova. Jedním si ale byly jisté a záblesk jejích čistě bílých očí jim to potvrdil. Byl čas podat další zprávu.

Hanae přenesla Sasukeho k sobě domů, pokud se to místo tak dalo nazývat. Tušila, že se všechno změní a to od základů až po ty nejmenší detaily. Nevěděla proč, ale po letech cestování chtěla mít nějakého přítele, člověka, se kterým by mohla sdílet svou bolest. Zavedla Sasukeho do pokoje a sama se zhroutila na pohovku v jídelně. Bylo jí špatně, hůř než kdy jindy. Něco tu bolest umocňovalo, pohánělo ji vpřed při jejím hledání, avšak nebyla už schopna pohybu. Kdesi uvnitř ní se objevovala touha po pomstě, touha po krocích bez bolesti, po nocích se sny, po klidném spánku. Ale co ten pocit vyvolával nebo... kdo?
„Jsi v pořádku?“ vyrušil ji tichý hlas, který ji zároveň uklidnil, ale každé slovo jakoby ji bodlo.
„Eh, jo, ne, jo... - - budu v pořádku. Nech mě pár hodin, do rána,“ vysoukala ze sebe Hanae a po čele jí stékal pot. Celá se třásla. Bolest byla skoro nesnesitelná.
„Vážně? Nechceš alespoň trochu vody?“ zeptal se nezvykle starostlivě. Nikdy se o nikoho nestaral a teď se cítil trochu trapně, že neví, jak na to. Zároveň ale cítil nepoznané uspokojení. Měl pocit, jakoby po tom toužil, žít s lidmi, na kterých mu záleží, starat se o ně. Proč ho jenom tahle neznámá holka táhla k sobě, že by to bylo to tajemno, které ji obklopovalo? Nebo to spojení s jeho bratrem, ta zoufalá potřeba ho najít? Co ti dva skrývají?
„Děkuju, chci,“ přikývla, což byla chyba, jak si vzápětí uvědomila, protože jí znovu projela další vlna bolesti.

Ráno úkryt provoněla snídaně, i když to nebylo nic speciálního. Čaj, trocha sušeného masa, suchary a dvě ptačí vejce na pánvičce. Jakmile se rozednilo, bolesti ustoupily a zbyl po nich jen jejich věčný stín, připomínka, že dluh není splacen. Pro Hanae to byl poslední dobou zázrak, každý den, kdy bolest byla minimální, zvláště po tak těžkých nocích, jakou teď prožila. Zvedla se a šla pro Sasukeho aby spolu posnídali a domluvili se na dalším postupu. V pokoji nebyl, nemusela ani klepat, aby to zjistila, ale objevila ho v jídelně.
„Nemohl jsem spát, šel jsem se projít,“ řekl, když ji zpozoroval.
„Dobré ráno, - um, jak se vlastně jmenuješ?“ chtěla ho pozdravit. Uvědomila si, že se nápadně podobá Itachimu a zčervenala.
„Uchiha Sasuke, ty?“ potvrdil její domněnku.
„Hanae. Hyuuga Hanae,“ sedla si naproti němu a přisunula před něj talíř se snídaní a hrnek čaje. Sama si nalila čaj a vzala si druhý talíř. Byla bez vrchního pláště, její oblečení neskrývalo ženské křivky, hnědé vlasy měla ledabyle svázané do culíku a pár pramínků jí neposlušně padalo do jejích sněhově bílých očí. Sasuke si s překvapením uvědomil, že je docela hezká. Překvapilo ho to a vzpomněl si na Sakuru.
„Takže ty jsi bratr Itachiho,“ pomalu převalovala ta slova v ústech, „nečekala jsem, že budeš tak starostlivý, po tom, co jsem o tobě slyšela.“
„Hmm, jo. Naruto, on mě... zachránil – z toho koloběhu. Už je ti dobře?“
„Jo,“ odpověděla a nevěděla, jak pokračovat. Vyvedlo ji z míry, že Sasuke je jiný, než slyšela a přemýšlela, jestli i Itachi bude jiný. Blbost, vždyť je mrtvý. Okřikla se v duchu.
„Takže máš Byakugan,“ zamumlal si pro sebe Sasuke ve snaze oživit konverzaci. Neuměl si představit, že by s někým mluvil o bratrovi a teď tu najednou sedí ona a -- .
„Než se domluvíme na dalším postupu, chci o tobě vědět pár věcí. Rozhodla jsem se ti důvěřovat a jestli máme na chvíli spolupracovat měli bychom o sobě něco vědět,“ přešla přímo k jádru věci.
„Hmm, dobře. Do kdy potřebuješ najít bratrův hrob?“ zeptal se, „jestli si můžeme dovolit malé zdržení nebo jestli to máme řešit cestou.“
„Do příštího novu,“ řekla a mírně se zachvěla, když si představila tu bolest, co jí čeká, když to nestihnou, „myslím, že malé zdržení nám nebude vadit. Nerada bych tohle probírala cestou, tady nás nikdo nemůže slyšet. Mimo to nás někdo sledoval.“
„Rozumný důvod,“ pokyvoval hlavou, „domluvíme se tady a pak vyrazíme. Víš, jsme trochu mimo směr, takže se budeme muset vrátit na místo, odkud jsme zmizeli a vzhledem k tomu že nás sledují, je dobré jít už s plánem.“
„Fajn, takže, proč hledáš se mnou Itachiho hrob?“ sedla si pohodlněji, napila se čaje a podívala se na něj. Ještě bude nějakou dobu trvat, než si budeme plně věřit, ale ta noc nám hodně pomohla. Pomysleli si oba dva najednou a dlouze se zadívali do očí toho druhého.

Poznámky: 

Omlouvám se za zpoždění, úspěšně složené zkoušky zimního semestru, buďte mi dostatečnou omluvou. A také se omlouvám za to, že tento díl není zdaleka tak dobrý, jako ten první. Myslím, že ve třetím díle budu mít co vysvětlovat. Ale i tak doufám, že se bude líbit.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Kutulumototo
Vložil Kutulumototo, So, 2017-02-25 20:29 | Ninja už: 305 dní, Příspěvků: 476 | Autor je: Účastník Irukova doučování

Jsem ráda, že jsi zpátky a s tebou i další díl. Já si vůbec nemyslím, že by byl tento díl horší než předchozí Smiling čtení jsem si užila a rozhodně jsem napnutá na pokračování. Asi jsem to minule nepsala, ale ta básnička se mi hrozně líbí. Doufám, že zločincům nepovede dostat Hanae, ale má sebou Sasukeho, tak by se ten dřevák mohl trochu snažit.

Seznam FF

Tady Laughing out loud

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, Čt, 2017-02-23 23:44 | Ninja už: 3307 dní, Příspěvků: 7091 | Autor je: Pečetící ninja

Jejda, tak nový díl je tu!!! Těšila jsem se na něj. Něco máme odhaleno a už se nemohu dočkat, až nám rekneš další část svého příběhu. Vskutku zajímavé posun a jsem zvědavá, kdo budou ti zlotřilci, kteří chtějí Hanae...
Také gratuluji ke zkouškám, byly aspoň chuuninské? Eye-wink

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele Havraní princezna
Vložil Havraní princezna, Pá, 2017-02-24 00:10 | Ninja už: 249 dní, Příspěvků: 277 | Autor je: Recepční v lázních

K čemu bych přirovnala chuuninské, možná k bakalářkám? Tak to mě snad čeká za 2 a půl roku... Eye-wink

Taky se už nemůžu dočkat, až zas budu mít chvilku a budu moct psát. A do toho mě napadla další povídka. Ale strašně moc mě těší, že se ti líbí moje tvorba a že ses na to dokonce těšila Smiling

awww...


Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Čt, 2017-02-23 22:14 | Ninja už: 279 dní, Příspěvků: 860 | Autor je: ONLINE, Konohamarova chůva

Už som túžobne vyčakúvala ďalší diel a tu je Smiling Gratulujem ku skúškam Smiling Diel je náhodou dobrý, zápletka sa začína rozmotávať Smiling Veeľmi atraktívne postavy Smiling Tak asi si aj ja predstavujem Sasukeho, že so sebou zápasí a možno by aj prestal byť zaujímavý, keby sa z neho stal dajaký bonviván šmahom čarovného prútika. No uvidíme, čo bude ďalej, napínavé je to riadne, tak nech ťa múzy sprevádzajú Smiling

Môj obrázok je darček od zlatej duše, vynikajúcej spisovateľky a vzácneho človeka, Akumakirei, ktorej zo srdca za všetko ďakujem Smiling

Obrázek uživatele Havraní princezna
Vložil Havraní princezna, Čt, 2017-02-23 22:30 | Ninja už: 249 dní, Příspěvků: 277 | Autor je: Recepční v lázních

Děkuji, děkuji, děkuji, celá se červenám radostí Smiling


Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, Čt, 2017-02-23 20:37 | Ninja už: 2923 dní, Příspěvků: 2104 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Nemyslím si, že by byl díl slabší (a gratuluji ke zkouškám Smiling ), nicméně bych asi ocenila v některých scénách trošičku větší použití jmen nebo jiné konkretizace - občas jsem se lehce ztrácela. Ale dějově se to vyvíjí velice slibně Smiling

Obrázek uživatele Havraní princezna
Vložil Havraní princezna, Čt, 2017-02-23 20:51 | Ninja už: 249 dní, Příspěvků: 277 | Autor je: Recepční v lázních

Děkuji mnohokrát Smiling Nechtěla jsem ta jména opakovat milionkrát, ale mě jakožto autorovi nedochází spoustu věcí. Kdyžtak mi napiš, kde ses ztrácela a já to zkusím trochu upřesnit v povídce nebo alespoň tobě Smiling


Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, Čt, 2017-02-23 21:09 | Ninja už: 2923 dní, Příspěvků: 2104 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Chápu, také se snažím jmény zbytečně nehýřit. Ono to bylo spíš doporučení pro příště a není nutné konkretizovat jen těmi jmény. Určitě si poradíš Smiling
Upřesňovat dodatečně (tedy pro mě) nutné není, nakonec jsem se vždycky našla, ale povídka ztrácela tímto hledáním na plynulosti a to je ta škoda, protože jinak se čte skvěle Smiling

Obrázek uživatele Havraní princezna
Vložil Havraní princezna, Čt, 2017-02-23 21:26 | Ninja už: 249 dní, Příspěvků: 277 | Autor je: Recepční v lázních

Děkuji, budu se snažit příště to napsat ještě lépe. Docela mě to chytlo zlepšovat svůj styl psaní. Smiling
Já asi vím co myslíš, jenže já ty postavy chci nechat ještě chvíli v tajnosti - ty, které jdou po Hanae...